Ivo Klempíř

* 1933

  • „Oni si tedy vystopovali hlídku, která se vracela odtamtud. Šli nějakou dobu za nimi a až bohužel poměrně blízko té zdi, která sousedí s židovským hřbitovem, asi tam v těch místech, kde je hrob Franze Kafky, ještě blíž ke křižovatce Želivského, tak tam někde tu hlídku zastavili. Takže Tomek s Balíkem je předešli zepředu a ti dva, Straka a Sůva, zůstali vzadu. Balík měl jedinou fungující zbraň, československou pistoli sedm pětašedesátku. Tak je předešli zepředu, namířili na ně ty zbraně a řekli jim, aby jim dali samopaly. Oni nechtěli, byl tam nějaký jejich velitel, desátník Hýbl, a pak tam byli ještě tři vojáci, vojín Šmatlava, Szücs a Trepáč. A tihleti dva, Szücs a Trepáč, byli ochotní a už sundávali ty samopaly, za což byli potrestáni nějakými roky v kriminále. A oni se tedy s nimi chtěli dohodnout, ti naši, Tomek s Balíkem. Balík jim říkal, tak se dohodneme takhle: ‚Když nám dáte samopaly anebo i když nám je nedáte, tak my normálně odejdeme a vy nám odpřísáhněte, že po nás nebudete střílet.‘ Načež ten vojín Šmatlava, Slovák, byl horkokrevný a taky asi trošičku hloupý, začal vykřikovat: ‚Prísahal som len raz, republike!‘ A začal sundávat samopal.“

  • „Nakonec se vymyslel takový plán, že tehdejší ÚV KSČ, který byl v tom domě na začátku od Prašné brány, když se jde směrem do Celetné, tak po levé straně, takový rohák Na Příkopě, za ním těsně kino Sevastopol. Z toho rohu měl ÚV KSČ vchod. A tím Sevastopolem se tenkrát vylezlo nahoru. Nahoře se kluci byli potom podívat, já jsem tam byl někde u toho východu, kdyby někdo šel, tak aby nás tam nenačapal. A oni tam našli, že tam jsou jakési větrací šachty. To nebyly komíny, to byly větrací šachty, které vedou už na střeše toho ÚV KSČ dolů do těch poschodí. Tohleto se zjistilo, ale celkem nic víc. Teď by se bývalo mělo zjistit, v kterých poschodích, jak je to tam rozmístěno, což byl docela problém. Odpozorovat to nějak, jak se tam oni často scházejí, kdy je jich tam nejvíce a v které jsou místnosti. A my jsme tedy měli v úmyslu takový ztřeštěný plán, který by ale šel udělat, ale muselo by to být daleko profesionálněji udělané nějakou rozvědkou nebo nějakým dlouhodobým zjišťováním a stopováním, jak to tam chodí. Mělo se ale udělat to, že těmi šachtami se měly na nějakém špagátě nebo na nějakých drátkách, to nebylo ještě vymyšlené, to jsem měl dělat já a Balík, se měly do těch správných poschodí k správné místnosti spustit tyhlety všechny nálože, které se daly vyndat z těch granátů a udělat prostě takovou jednu velikou trinitrotoluenovou výbušninu, o které si Tonar myslí, že by určitě stačila na to probourat tu zeď a udělat tam nějakou paseku.“

  • „Na těch celách nebo na těch ubytovnách, kde nás bylo přibližně osmadvacet, tak vždy přišli, přinesli takový ohromný visací zámek, to bylo ještě všechno staré z doby Rakouska, poctivě udělaná masivní dřevěná vrata. Záchod už jsme měli, nebyla tam taková ta latrína, normální splachovací záchod a byl zazděný, takže v tom jednom rohu to bylo už uzavřené a byly tam dveře. Jinak tam byly kovové palandy a na tu jednu jsem se dostal já s Tonarem, kupodivu, náhodou. Takže on tam přišel a bylo tam jediné volné místo pode mnou na palandě. Já jsem spal nahoře a on si lehnul dole. Vždycky večer jsme se měli o čem bavit i s ostatními kluky. A vždycky tam byla strašná sranda a strašná zábava, protože když se někde sejde dvacet osm lidí, tak to vždycky dopadne tak a není to, že by tam všichni naříkali, že jsou v kriminále, naopak je z toho strašná legrace. Takže kdo chrápal, tak po něm házeli bačkory a takovéhle věci. Večer se vařil čaj, tam vždycky pustili kohoutky, byl tam takový žlab na mytí na každé té cele, tak tam ten kotelník pustil úplně vařící vodu, takže někdy z toho, z těch kohoutků, tekla úplně až pára. Takže všichni jsme si uvařili ešusy čaje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    budova Čs. rozhlasu, Vinohradská, 21.02.2017

    (audio)
    délka: 05:21:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 18.03.2021

    (audio)
    délka: 01:36:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy nezávidět, být čestný, pravdomluvný a dodržovat dohody

portrét - zamlada 2.jpg (historic)
Ivo Klempíř
zdroj: Jan Holík

Ivo Klempíř se narodil 7. listopadu 1933. Od roku 1950 byl členem protikomunistické odbojové skupiny pod vedením později popraveného Vladivoje Tomka. Na tajných schůzkách společně s dalšími členy plánoval sabotážní akce. Dne 16. prosince 1952 došlo za účasti některých členů skupiny k ozbrojenému přepadení vojenské hlídky u vysílací stanice v Praze-Strašnicích. Došlo k přestřelce, po které zůstal jeden voják mrtvý a jeden zraněný. Samotné akce se pamětník nezúčastnil. Teprve po sedmi letech byla skupina odhalena a Ivo Klempíř byl odsouzen pro trestný čin velezrady k trestu odnětí svobody na dvanáct let. Postupně prošel věznicemi Ruzyně, Bory a Leopoldov, propuštění se dočkal díky amnestii v roce 1964. V roce 2014 obdržel od ministra obrany dekret a odznak za účast v protikomunistickém odboji. V současné době žije v Praze 8.