Petr Jurníček

* 1971

  • „Co jsem měl kamarády v Berouně, tak se ptali: ,Prosím tebe, co se to tam u vás v tý Praze děje?‘ Měl jsem kamarády v té době na vojenské službě a říkali: ,Co tam v tý Praze vymejšlíte za bejkárny? Máme zas pohotovost.‘ Už se týden nevyspali. ‚Co tam jako blbnete?‘ Takže povědomí nebylo všude v republice, Praha v tomto byla víc informovaná. Když jsem dojel po týdnu domů se převlíknout, nafasovat další věci, protože se spalo ve škole, v dílnách, škola se neopouštěla a bylo se tam vlastně pořád, tak po tom týdnu jsem jel do Berouna odvízt z Prahy vylepit plakáty. Oslovil jsem vlastně kamarády a jeli jsme to do Berouna vylepit na náměstí. A šli jsme krám po krámu a ptali jsme se: ,Můžeme tady vylepit: Konec vlády jedné strany, Občanský fórum?‘ A bylo to půl napůl – půl lidí říkalo, samozřejmě nalepte to tady, ale byli samozřejmě i lidi skeptický nebo v nenáladě a říkali: ,Sem nic nedávejte. Todleto ne, ne, ne, ne.‘ Takže bylo to tak půl napůl a Beroun v tý době byl hodně komunistickej, dělnickej. Byly tam fabriky, tak bylo zajímavý, že Praha vřela, něco se dělo, fungovalo a najednou Beroun, takovej temnej, šedivej, nikdo nikde... V té době si radši lidi vzali dovolený, aby se nemuseli moc nikde vyjadřovat nebo být někde jako pod drobnohledem. Kontrast Beroun a Praha byl zkrátka v té době zajímavý."

  • „Ti starší, co to už zažili v šedesátém osmém, se k tomu moc vyjadřovat nechtěli, ale těch bylo pár. Byl v tom samozřejmě strach, byl v tom respekt, co bude dál, ale hybnou silou byla věc, která se týkala hlavně rodičů a výtvarníků a dalších lidí, kteří říkali: ,Nenecháme si mlátit děti!‘ Což vlastně bylo hrozně silný od těch rodičů, že do toho šli s dětma, podpořit je ve stávkách. Ale to asi nebylo všude. Třeba na naší škole to bylo úžasný."

  • „Více méně jsme věděli, že jdeme do stávky. Už jsme si volali mezi lidma během víkendu a v pondělí jsme se sešli na Hollarce a tam se rovnou vyhlásila stávková pohotovost a přestalo se učit. Zase tam přišli lidi a vyprávělo se, co se všechno odehrálo a v tom týdnu jsme začli tisknout. Myslim, že to bylo v pátek. Takže sobota, neděle, pondělí, úterý, myslím, že v úterý přišel Jindra Havlík, který dělal ve výstavnictví a vlastně studoval naší školu – byl hollarákem. A přišel Karel Čapek, co vlastně mě učil ve druhém ročníku sítotisk. Potom Pepa Herčík a Zdeněk Netopil – výtvarník, kterého syn tam studoval. Přišli, že prostě začneme tisknout plakáty. V té době jsem učil na sítu, tak to bylo takové rozhodnutí jo/ne, protože rozmnožování protistátních tiskovin se v té době neneslo uplně na pohodu. Ale člověk byl mladej, tak samozřejmě řekl: ‚Ano, jdu do toho.‘ Tak se do toho šlo a rozjel se tisk. Studenti byli nadšení a šlo se tisknout. Víceméně se tisklo čtrnáct dní ve dne v noci."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.02.2019

    (audio)
    délka: 01:42:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tiskli jsme čtrnáct dní ve dne v noci

Petr Jurníček, 2018
Petr Jurníček, 2018
zdroj: poskytl pamětník

Petr Jurníček se narodil 2. července 1971 v Praze. Rodiče se brzy rozvedli a matka si časem našla nového partnera. Petr vyrůstal v Bělé pod Bezdězem, Řevnicích a především pak v Popovicích u Berouna. Nevlastní otec Petra podporoval v jeho zálibách a talentu a podpořil ho i v rozhodnutí přihlásit se na tehdejší Střední odbornou školu výtvarnou zvanou Hollarka, kam ho přijali v roce 1985. V roce 1989 odmaturoval a hned ve stejném roce začal vyučovat na škole sítotisk. V lednu roku 1989 se účastnil protirežimních demonstrací v centru Prahy známých jako Palachův týden a když přišla Sametová revoluce, stala se Hollarka díky studentům, ale i některým pedagogům, jedním z hlavních center tisku a šíření agitačních plakátů a letáků vyzývajících k podpoře generální stávky a Občanského fóra. Dnes můžeme tyto plakáty, které zaplavily Prahu a celou republiku, vidět na pozadí dobových fotografií a videozáznamů z revolučního období. Petr Jurníček dodnes vyučuje na stejné škole, která nese od roku 1990 název Výtvarná škola Václava Hollara.