Mark Jirásek

* 1957

  • „Ano, po tom všem už jsem viděl, že tady budoucnost nemám. Říkal jsem si, co tady. Člověk neviděl žádný cíl, že komunismus někdy padne. Ještě v osmdesátém druhém tomu nic nenasvědčovalo, tak jsem si říkal, že tady přece nemůžu žít zbytek života, a tak jsem začal plánovat emigraci. Jedinou cestou, kterou jsem zjistil, byla Jugoslávie. Kamarádi mi našli úřad OSN. Dodnes si pamatuji [adresu]: Ryšanská 5, Bělehrad. Vyřizoval to tam Goran. Takže jsem dostal adresu a jel jsem přímo k němu a tam odsud všechno pokračovalo.“

  • „Potom, co nás zbili, jsem začal získávat nenávist. Viděl jsem, jak bili mladé holky. A nenávist rostla a chtěl jsem ji nějak projevit. Byla mi nabídnuta Charta. Přečetl jsem si ji, souhlasil jsem, podepsal jsem a byl jsem signatářem Charty [77].“ – „Čím pro vás byla Charta 77 významná s ohledem na dobu?“ – „Pro mě byla významná tím, že to byl střípek nové naděje, odboje. Do Charty odboj neexistoval. Lidé byli smíření se situací, jaká je. Brali to tak, že musí sklonit hlavu, a jeli. A najednou Charta byla střípek nové naděje odboje, že se něco může začít dít a lidé nejdou jako ovce a že jsou lidé, kteří budou rebelovat a budou rebelovat otevřeně. A přiznají se k tomu a nebudou to dělat skrytě, ale otevřeně. Otevřeně vyjádří nenávist k systému, ve kterém žijeme. Chartu podepsalo jen asi dva tisíce lidí. Dneska to chápu, protože byla spousta lidí, kteří s Chartou souhlasili, kterým jsem ji dal přečíst, ale řekli: ‚Víš, Čendo, my máme rodinu. Mám dvě děti.‘ Nepodepsali to z těchto existenčních důvodů, aby neublížili dětem, protože věděli, že by přišli o práci a měli by problémy. Samozřejmě, kdo měl nějakou vyšší pozici a podepsal Chartu, musel ji opustit.“ – „Šel jste s tím do toho, že jste věděl, co potom nastane?“ – „Ano. Věděl jsem, že budu mít problémy. Věděl jsem, že v této republice nebudu mít žádnou budoucnost. Ale nedalo mi to a pocit nenávisti převážil nad tím, že budou problémy, a musel jsem se vyjádřit. Nenávist vyhrála.“

  • „Dokonce jsem měl u mě doma Pepu Nose. Přijel ke mně i básník Heřman Chromý. Přišlo ke mně do bytu asi šedesát lidí. Měl jsem byt po babičce, která zemřela. Byl celkem velký. Přijel Pepa Nos, Heřman Chromý, šedesát lidí. Dlouho to ale netrvalo. Asi po půl hodině přijelo patnáct policejních aut. Obklíčili nás. Všichni lidé chtěli utíkat. Říkali jsme: ‚Ne, nikdo neutíkejte. Nic špatného neděláme.‘ Policajti přijeli. Samozřejmě to přerušili, zrušili, zkontrolovali všechny občanky a pak jsme byli povolaní na výslech na ‚estébárnu‘. Samozřejmě tam byl Korčák a Borový, dva policajti. Dva estébáci, kteří si hráli na hodného a na špatného. Hodný policajt, špatný policajt. Jeden přišel a říkal: ‚Čendo, můžeš mít tak krásný život. Tady podepiš jen pár věcí a můžeš se mít krásně.‘ Říkal jsem: ‚Nepodepíšu.‘ Přišel druhý: ‚Jestli to nepodepíšeš, tak uvidíš.‘ Zase nátlak. Říkal jsem: ‚Nepodepíšu. Nic vám neřeknu. Můžete se mnou dělat, co chcete.‘ Několikrát to takto bylo na výslechu. Pak samozřejmě přišli a asi třikrát dělali domovní prohlídku, protože i mezi námi byli vždy zase udavači. Vždy se našli nějací udavači, kteří mě asi práskli, že roznáším listy a rozepisuji Chartu. Přišli a dělali domovní prohlídku. Nebyl jsem blbý, takže jsem doma nic neměl. Všechno jsem měl schované na půdě, takže se nic nenašlo, ale všechno přehrabali. Dělali svoji práci estébáckou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 01.10.2025

    (audio)
    délka: 01:25:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Živá paměť pohraničí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Charta 77 v něm probudila novou naději

Mark Jirásek, 1978
Mark Jirásek, 1978
zdroj: archiv pamětníka

Mark Jirásek (původním jménem Miroslav) se narodil 21. srpna 1957 v Karlových Varech, odkud pocházela jeho matka Margit, rozená Černá. Její převážně německá rodina mohla po válce zůstat v Československu díky tomu, že její dědeček byl Čech. Otec Jiří pocházel z Kladenska a pracoval jako technik. Po rozvodu rodičů pamětníka vychovávala babička Alžběta Jirásková. Po základní škole se v Ústí nad Labem vyučil chladírenským technikem. Potom se vrátil do Karlových Varů a uplatnil se ve svém oboru. Ve stejné době se začal zapojovat do karlovarského undergroundu. Navštěvoval chartisty manžele Květoslavu a Jana Princovy na jejich usedlostech. V roce 1980 se stal signatářem Charty 77, kterou aktivně šířil. Po několika udáních prohledávali příslušníci tajné policie jeho byt a několikrát ho vyslýchali. Ve svém bytě například zorganizoval koncert Pepy Nose, na který pozval také básníka Heřmana Chromého. Navštěvoval koncerty skupiny The Plastic People of the Universe, kde byl několikrát fyzicky napaden příslušníky Veřejné bezpečnosti. Roku 1980 nastoupil základní vojenskou službu u vojenské technické jednotky v Mostě. Kvůli péči o svou babičku sloužil na vojně pět měsíců a zbývajících devatenáct měsíců pracoval u Vojenských staveb. V srpnu roku 1982 se svou ženou, otcem a jeho rodinou odjel do Jugoslávie. V Bělehradě se přihlásil na úřad OSN pro uprchlíky a rozhodl se emigrovat do USA. Usadil se v Portlandu, kde po několika letech založil vlastní firmu a projektoval nové klimatizační systémy do starších komerčních budov. V roce 2014 se se svou druhou ženou vrátil do České republiky. V době natáčení, v roce 2025, žil Mark Jirásek v Karlových Varech.