Jaroslava Hýsková

* 1928

  • „Jak mě posadili před ty gestapáky, tak jsem uviděla ten dopis - obálku a moje hrbolaté písmo. To už jsem si trochu nadechla. Psala jsem tam, že Němcům už teče do bot, ať si z toho nic nedělá. Takové blbiny, jako děcko... A oni mě za to zavřeli. Zpátky mě odvezli do věznice, tam jsem byla tři dny. Ztama mě pak odvezli do Olomouce zas do věznice a tam jsem byla asi víc jak týden, 14 dní. A naše maminka mě z Přerova šla hledat do Olomouce pěšky. Pak ji snad někdo svezl. Tam se s někým setkala a ten jí navrhl, ať jde za nějakým advokátem, že je Němec, ale drží při Češích. Dostali mě odtamtud, pustili mě domů [s tím], že až budu mít soud, tak mě znovu zavolají. Ale to už byl březen v pětačtyřicátém roce a já se tam už nemusela vracet. “

  • „To víte, maminka z toho byla velice špatná, že syn musel [na práci] do Německa. Akorát to si vzpomínám, a že se psaly dopisy. Jednou náš tatínek psal a já zvlášť. A tatínek tam napsal: ‚Prosím tě, co ti ten náš smrad píše? Nechce nám to dát přečíst!‘ No jo, ale já tam psala, že ať si z toho nic nedělá, že Němcům už teče do bot, a kolik u nás pověsili lidí, to bývalo na plakátech. Brala jsem to ještě jako děcko..." - „Kolik vám bylo let, když jste mu takhle psala?" - „Kolik mi bylo? Čtrnáct roků.“

  • „Musela jsem je hlídávat, když se poslouchal rozhlas, když měli puštěné [vysílání ] Volá Londýn. Z okýnka v druhé místnosti jsem se musela dívat, jestli někdo nechodí, a hlídávat. Tatínek dost špatně slyšel, tak jako já, tak to museli mít dost nahlas...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kroměříž, 14.11.2019

    (audio)
    délka: 46:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kvůli dopisům, které měly přinést naději, zakusila život ve vazbě

Jaroslava Hýsková, 1960
Jaroslava Hýsková, 1960
zdroj: archiv pamětnice

Jaroslava Hýsková se narodila 25. května 1928 v malé obci Věžky nedaleko Kroměříže. Vyrůstala v rodině Josefky a Františka Hýskových. Otec vykonával po dlouhou dobu funkci starosty obce, maminka vypomáhala v zemědělství. Během druhé světové války nastoupil starší bratr František na nucenou práci pro Německo. Přidělili ho do továrny v Berlíně. Kvůli jednomu z dopisů bratrovi byla v březnu roku 1945 tehdy ještě nezletilá Jaroslava předvolána na gestapo do Přerova. Pro své poznámky poukazující na neúspěch Německa a blížící se konec války strávila nakonec čtrnáct dní v olomouckém vězení. Díky intervenci maminky a olomouckého advokáta se ji podařilo z vazby osvobodit a k soudu už do konce války nedošlo. V rodném domě ve Věžkách prožila Jaroslava celý život, od dob školní docházky až po dnešní dny. Nikdy se nevdala a víc jak třicet let sloužila jako zdravotní sestra v kroměřížské nemocnici.