Vladimír Hyhlík

* 1925  †︎ 2011

  • „Když jsme už potom v roce 1944 na podzim začali shánět vybavení pro mužstvo, hlavně uniformy nebo aspoň zbytky uniforem, aby to mělo nějakou formu, tak já jsem například od něj získal boty, takové polovysoké, co se tehdy nosily. Bohužel jsem byl nešťastný, protože byly o číslo menší a já měl ten palec takhle ohnutý, a když jsem potom narukoval na tu revoluci, tak jsem to ještě vydržel akorát do té půlnoci, a to bylo štěstí, protože jsme potom přepadli ve sladovně v Podbabě wehrmacht. Tam byly asi dvě čety, možná tři, možná to byla rota. Wehrmacht nic nedělal a ležel v klidu a tím, že jsme měli uniformy, tak se nám vzdali, jinak kdyby tam přišli civilové, tak by se nevzdali.“

  • „Ono když někdo někoho přivedl, tak tady byla obava, aby to nebyl nějaký konfident, tak přeci jenom se to chvíli prověřovalo. Takže se okamžitě vyslali (členové) z jiné skupiny nebo z jiného družstva nebo čety. Protože ke konci i naše druhá rota měla pět čet, ale zatím ještě ne, takže se vyslal někdo z jíné čety a šel ho prověřovat. To trvalo dva tři měsíce, než se zjistilo, že je na něj spoleh. A toho sledovali tak dobře, že přesně věděli, co dělá. Tím se podařilo udržet fenomén té jistoty, že je na ně spolehnutí.“

  • „No, byli jsme ozbrojení, ale vždycky jsme si tu zbraň jenom předávali. Hlídali jsme tam u vchodu a koukali kolem. Kdyby tam najednou přijela i nějaká auta a začalo se tam hemžit nějak moc uniforem, tak my bychom museli nějakým způsobem dát vědět. Takže takhle jsme to zajišťovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.02.2011

    (audio)
    délka: 01:05:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Demokracie je krásná věc, ale musí se v ní umět žít

Vladimír Hyhlík se narodil 12. srpna 1925 v Banské Bystrici. Jeho rodiče byli původem Češi. Otec na Slovensku pracoval na finančním ředitelství, matka byla v domácnosti. Vladimír vyrůstal spolu se starším bratrem Josefem, který se později stal jedním z vrchních představitelů Zpravodajské brigády. Oba na Slovensku začali studovat na gymnáziu, ale studium dokončili až v Praze, kam se přestěhovali po vyhlášení slovenského státu na sklonku března 1939. Vladimír nejdříve navštěvoval gymnázium, od roku 1941 ale školu změnil na grafickou, obor fotografie. Školu však nacisté v roce 1943 zavřeli a Vladimír byl totálně nasazen do továrny na Smíchově. Tou dobou se zapojil do odbojové činnosti ve Zpravodajské brigádě, se kterou navázal kontakt prostřednictvím staršího bratra. Od konce roku 1944 vedl celé mužstvo, s ním plnil zpravodajské úkoly a prováděl výcvik. Na jaře 1945 pomáhal zajistit zasedání České národní rady a vysílaní z vysílačky Anna. Zapojil se do bojů v rámci pražského povstání v Radlicích, na Smíchově a na Petříně. Po osvobození byl s ostatními členy ZB odvelen do pohraničí, konkrétně do Nejdku. Po návratu navázal na studia na grafické škole a uplatnění našel ve fotoměřičském ústavu, později v památkové péči. Vladimír Hyhlík zemřel 27. srpna 2011.