Josef Hora

* 1928

  • "V roce čtyřicet osm byl parádní slet. To byl opravdu památeční slet, antikomunistický. Tam jsme cvičili skladbu Věrni zůstaneme. Tam byla recitace. 'Ni zisk, ni slávu, je jen jedna čest. Pro život příštích vlastní život nést. Mrtví, živí, nezrození dosud, v bratrství vroucím neseme svůj osud. Sobectví, lži a nesvobodě' – a my všichni: 'ZMAR!' 'Bratrství, pravdě, republice' – a my všichni: 'ZDAR!' A začalo se cvičit. To byl nádherný slet."

  • "V pětačtyřicátém po válce, když se Sokol v Kladně obnovil, tak jsem tam začal chodit jako dorostenec. Předpokládalo se, že bude velký zájem a bude třeba rozšířit sokolovnu, tak už měli připravený záměr. Byl tam sokol stavitel, takový už starší pán, jmenoval se Emil Marcín, a ten měl připravený plán na dostavbu sokolovny. Že se sál rozšíří o jednou tak velkou plochu jako byl cvičební sál. Tak se v tom čtyřicátém sedmém roce začala ještě ke všemu stavět ta sokolovna, kam jsem chodil na brigádu. To spočívalo v tom, že starší členové, v letech pracovitých, třicet, pětatřicet, padesát, jezdili autem na jeden z kladenských dolů, kde byly kdysi kvůli možné povodni zazděné určité štoly. Teď už to nebezpečí nehrozilo, tak tam jezdili ty zazděné cihly vybourávat. Jiný, který byl taky člen Sokola a měl autodopravu, tak to vozil autem na staveniště, tam to shrnul a jel pro další. Byla vyhlášena jakási dobrovolná pracovní povinnost – ale opravdu dobrovolná – když šel někdo okolo a měl třeba hodinu, dvě hodiny, půl dne, tak přišel, sednul si, tam byly stoličky, u toho sekyrky a čistil cihly. A nechávali je zase na hromadě. My, co jsme byli v té době dorostenci, tak ten stavitel nám vysvětlil: 'Tady se bude stavět v téhle linii, tak od téhle linie asi tak dva tři metry udělejte štos cihel.'"

  • "V roce šedesát dva likvidovali celý Újezd, jak jsem říkal, že je tam možná tak těch tři sta lidí, ty obchody a tak. Vydali zvláštní vyhlášku, i okres to potvrdil, že se to vykoupí. Tak se to vykupovalo a co tam byly domky, třeba postavené kdysi dávno, kamenné, měly třeba dvě místnosti a dvorek, tak dostali – to jsme se pak lidi mezi sebou domlouvali – dostali třeba čtyřicet padesát tisíc. Tenhleten barák ten odhadce, kterého si Poldovka pozvala, nějaký pan Kaše, odhadl na určitou částku, myslím dvě stě padesát tisíc. Přišel výměr z okresního národního výboru, že protože byla měnová reforma v roce padesát tři, tak že dostane maminka za to čtyřicet tři tisíc pět set. Z toho třicet tisíc na vázaném vkladu – mohla si za rok vybrat nějakou částku, nevím, jestli tři tisíce nebo pět tisíc. Prostě nemohla to celé vybrat, ani velkou částku vybrat najednou. Za těch třináct tisíc, co zbylo, že si musí opatřit vlastní byt."

  • "Na začátku přišel poldovský právník doktor Telner k nám do kuchyně, položil na stůl kupní smlouvu a říká mamince: ‚Podepište to.‘ Maminka říká: ‚Nepodepíšu.’ Tak vytáhl pistoli a říká: ‘Já mám takovou moc, že vás tady můžu zastřelit.’ Načež z té pistole vystřelil do truhlíku. Maminka že nepodepíše, tak to sbalil a odešel. To bylo v roce čtyřicet dva, na konci roku čtyřicet dva. V roce čtyřicet tři, 23. března, přišla parta lidí z Poldovky a vystěhovali nás na ulici, doslova na ulici. Přišli ke kamnům v rukavicích, natočili vodu, ulili oheň, vzali horká kamna a vynesli je na ulici. Skříň, rozestlanou postel, všechno na ulici."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kladno, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 01:40:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Stavěli jsme sokolovnu z cihel z kladenských štol

Na rodinném statku, 1937
Na rodinném statku, 1937
zdroj: archiv pamětníka

Josef Hora se narodil 24. února 1928 v Újezdě u Kladna. Jeho rodina hospodařila na pozemcích v blízkosti expandujících kladenských hutí Poldi. Josef chodil od roku 1935 do Sokola. Měl sestru a bratra, jejich otec zemřel v roce 1936. V roce 1939 rodina postavila činžovní dům č.p. 966, aby v nejistých válečných časech investovala peníze. V roce 1943 rodinu vystěhovali ze statku kvůli rozšiřování hutí Poldi a Horovi dostali odškodnění ve formě cenných papírů uložených u Státní banky. V květnu 1945 zažil Josef Hora osvobození Rudou armádou. V letech 1943 - 1947 vystudoval střední průmyslovou školu v Kladně. Účastnil se XI. všesokolského sletu v roce 1948. Po roce 1948 byly rodině zestátněny cenné papíry, které obdržela v roce 1943 jako kompenzaci za zabavený statek a pozemky. Do roku 1950 Josef pracoval ve firmě Hrabě Lozovský na Zličíně, následně téměř 40 let v Poldi Kladno jako úředník ve Výrobně dispečerském odboru. V roce 1954 se oženil a měl dvě děti. V roce 1962 byla jeho rodina nucena opět se vystěhovat, tentokrát z domu č.p. 966, za dům a pozemky dostala pouze asi pětinu odhadní ceny. Od roku 1988 je Josef v důchodu a věnuje se rodině, pěší turistice, cestování a cvičí v Sokole.