Hana Hejlová

* 1943

  • „Měla spolužáka, který rozvážel v Lovosicích dříví, uhlí. Tak si já pamatuju ten hroznej náklaďák plechovej, vzadu jsme jeli s ním na Horu Svaté Kateřiny. A tam byl ten domek strážný, těch financů hraničních. Maminka se nějak legitimovala, řekla mu to, byla nějaká dohodnutá schůzka, nějak to vykorespondovala, já nevím, ale pamatuju si to. A on prý jí řekl: ,Paní,´ už tam jako dědeček stál, ,já zajdu za ten domek, nebudu nic vidět a vy si toho starého člověka vemte a odjeďte s ním.´ Když už se dostal až sem na ten přechod vlastně, tak tam bylo objímání a tak dále. Ale pamatuju si, že takhle vyndal, vypadalo to jako chleba, on sedlák, a takhle to rozpůlil a řekl: ,Haný, tady je taková bída, že z tohohle se tady dělá chleba.´ Z toho čouhala sláma. A tak maminka mu to nadnesla: „Tati, budeš mi hlídat Aničku? Já půjdu zas do práce, vrať se se mnou.´ A on řekl: ,To neudělám,´ protože už zase byl rok 1948, protože už byl převrat, Gottwald a tak dále, ,Já bych ti udělal zase jenom starosti. Žádný peníze by si na mě nedostala, nic, já ti nebudu přidělávat starost.´ Tak se obejmuli, naposled mě tam pohladil a už jsme ho neviděil.“

  • „Upravil se, najedl se, sedl opět na kolo a sousedka mu řekla: ,Pane Kadlec, vy jste jako ženich!´ ,No, paní Richterová, jdeme volit na schůzi novej výbor, je konec války, těšíme se z toho.´ Byl plný euforie. Ujížděl tedy do té restaurace, to se říkalo Nové Klapý, za kolejema v Lovosicích u kolejny. Tam se svým tatínkem jsou podepsáni s ostatními asi 25 účastníky té schůze – Kadlec Josef – otec, Kadlec František – můj tatínek. Schůze začala, začal ji pan stavitel Kaftan, který měl být volen novým tenkrát předsedou národního výboru porevolučního a do místnosti vběhl pan Veselý a volá: ,U kostela jedou ruské tanky. Chlapi, pojďte je vítat!´ No, tak chlapi vzali prapor český. Vyšla ta skupina, těch více jak 20 účastníků schůze, někteří přešli koleje, jiní ještě zůstali za nimi. U kostela jely tanky a přes kolejiště směrem na Most jel pancéřový německý vlak s po zuby ozbrojenými Němci. Němci tady viděli u kostela tanky, tady byli oni, tady byla část Čechů s praporem, někteří se schovali po levé straně směrem ke kostelu, byla tam kolejna, někdo se schoval do kolejny. Byla přestřelka a na místě zůstalo osm Čechů.“

  • „Můj otec se jmenoval František Kadlec, narodil se v Praze. Maminka se jmenovala Jana Stareyová, psalo se to s ypsilonem – Stareyová – narodila se v Radosticích u Lovosic. Oba pracovali u firmy Lauschmann v Lovosicích u kostela. Dnes se tomu říká Kovoma. Ten obchod stále existuje. Majitelem byl pan Lauschmann, a protože můj tatínek měl maminku z Tyrolska, Katharine Zeinerl, a tatínka Čecha, tak uměl jak česky, tak německy. Maminka na tom byla obdobně, ta měla tatínka Němce a maminku Češku z Průhonic. Tatínek se narodil v Malých Žernosekách, kde měla jejich maminka mlýn. Byla vdova po manželovi, který padl v první světové válce. Pan Lauschmann si jich vážil jako pracovníků, protože maminka byla česko-německá korespondentka a tatínek byl obchodní příručí a mluvil tak i tak.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Libochovice, 16.04.2024

    (audio)
    délka: 02:25:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rozbila jsem zrcadlo, maminka řekla, že to bude sedm let neštěstí. Bylo jich daleko víc

Hana Hejlová v mládí
Hana Hejlová v mládí
zdroj: Archiv pamětnice

Hana Hejlová, rozená Kadlecová, se narodila 6. února 1943 v Lovosicích Johaně a Františku Kadlecovým. Oba rodiče pocházeli z česko-německých rodin. Dne 8. května 1945 její otec tragicky zahynul při přestřelce německých vojáků. Matka, která byla v té době v šestém měsíci těhotenství, brzy po pohřbu svého muže potratila. Po konci druhé světové války byli všichni její prarodiče jakožto Němci odsunuti. Babička z matčiny strany zemřela v internačním táboře. Dědeček měl možnost vrátit se do Československa, ale z obav, že by přitížil své dceři a vnučce, odmítl. Po ukončení základního vzdělání nastoupila na dvouletou hospodářskou školu v Ústí nad Labem. Nejprve pracovala jako písařka u soudu, později působila na úřednické pozici v bance. V roce 1961 se provdala za Jiřího Hejla. Manželům se roku 1963 narodila dcera Jana, roku 1971 dcera Irena a v roce 1977 přišel na svět syn Jiří. Ačkoliv jí během normalizace nabízeli členství v Komunistické straně Československa (KSČ), odmítla to. V roce 2024 žila v domově pro seniory v Libochovicích.