Hana Hejlová

„Upravil se, najedl se, sedl opět na kolo a sousedka mu řekla: ,Pane Kadlec, vy jste jako ženich!´ ,No, paní Richterová, jdeme volit na schůzi novej výbor, je konec války, těšíme se z toho.´ Byl plný euforie. Ujížděl tedy do té restaurace, to se říkalo Nové Klapý, za kolejema v Lovosicích u kolejny. Tam se svým tatínkem jsou podepsáni s ostatními asi 25 účastníky té schůze – Kadlec Josef – otec, Kadlec František – můj tatínek. Schůze začala, začal ji pan stavitel Kaftan, který měl být volen novým tenkrát předsedou národního výboru porevolučního a do místnosti vběhl pan Veselý a volá: ,U kostela jedou ruské tanky. Chlapi, pojďte je vítat!´ No, tak chlapi vzali prapor český. Vyšla ta skupina, těch více jak 20 účastníků schůze, někteří přešli koleje, jiní ještě zůstali za nimi. U kostela jely tanky a přes kolejiště směrem na Most jel pancéřový německý vlak s po zuby ozbrojenými Němci. Němci tady viděli u kostela tanky, tady byli oni, tady byla část Čechů s praporem, někteří se schovali po levé straně směrem ke kostelu, byla tam kolejna, někdo se schoval do kolejny. Byla přestřelka a na místě zůstalo osm Čechů.“

„Můj otec se jmenoval František Kadlec, narodil se v Praze. Maminka se jmenovala Jana Stareyová, psalo se to s ypsilonem – Stareyová – narodila se v Radosticích u Lovosic. Oba pracovali u firmy Lauschmann v Lovosicích u kostela. Dnes se tomu říká Kovoma. Ten obchod stále existuje. Majitelem byl pan Lauschmann, a protože můj tatínek měl maminku z Tyrolska, Katharine Zeinerl, a tatínka Čecha, tak uměl jak česky, tak německy. Maminka na tom byla obdobně, ta měla tatínka Němce a maminku Češku z Průhonic. Tatínek se narodil v Malých Žernosekách, kde měla jejich maminka mlýn. Byla vdova po manželovi, který padl v první světové válce. Pan Lauschmann si jich vážil jako pracovníků, protože maminka byla česko-německá korespondentka a tatínek byl obchodní příručí a mluvil tak i tak.“