MUDr. Nina Havlíková

* 1949

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „To si vzpomínám, to se jich dotklo i na medicíně, to byl nejhroznější zážitek z mého života. Kvůli Palachovi jsem se potom ještě po letech pohádala, protože když jsem dělala [lékařku] u dráhy, tak jsem měla u sebe zdravotní sestru, která byla jako sestra vynikající. Nikdy neřekla nikomu, aby odešel, ale byla to zarytá komunistka. A občas jsme se chytly… Jednou na patře, kde byla rehabilitace, přišly za mnou rehabilitační sestry. Říkaly, ať přitom tolik nekřičíme, že je to slyšet až na chodbu, když jsme se hádaly o politiku. A my jsme měly pacienty od elektrizace železnic, kteří dělali v Německu a v Maďarsku. A protože bylo výhodnější pro tu elektrizaci, aby nám zaplatila cestu a pobyt na dva tři dny ve východním Německu u pacientů a udělat jim preventivní prohlídky. Tak jsme tam za nimi jezdily. A jely jsme tam a byl zrovna asi srpen. A v autě nás tam vezl řidič od elektrizace. A Majka začala mluvit, že Palach byl blázen. Já jsem se v té chvíli tak strašně rozčílila, že jsem řekla: ,Povídejte si, co chcete, ale tohle mi říkat nebudete tady.‘ A teď já jenom viděla, jak v zrcátku se ten pan řidič kouká na nás dozadu.“

  • „A potom jsem přešla na Prahu 6, kde jsem dělala na obvodě. A tam jsem se dozvěděla, že moji pacienti, kteří byli v nějaké místní organizaci KSČ, řekli, že by mě měli požádat, abych šla do strany. A on si mě pozval ředitel OUNZu a já už v té době uvažovala o tom, že se nechám pokřtít. Takže názory se mi změnily úplně. No ale musela jsem tam jít a jedna kolegyně mi říká: ,Prosím tě, ty hned všechno plácneš. Musíš nějak opatrně jim to říct. Řekni: Mám děti a nemocného manžela a tak.‘ Já jsem tam přišla a začala jsem. Ale bylo mi to takové trapné a povídám: ,Víte, pane řediteli, já už se nějakou dobu rozhoduji, že se nechám pokřtít, a dohromady to nejde.' A on seděl a povídá: ,Tak si to rozmyslete a přijďte za čtrnáct dní.‘ A to jsem si říkala: Za čtrnáct dní zase znova… Tak povídám: ,Vždyť vám říkám, že se rok rozhoduji, že se nechám pokřtít, tak nechci.‘ V podstatě do žádné strany se mi nechtělo, protože mně docela vadí, když bych se musela v názorech někomu podřizovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Česká Lípa, 19.03.2024

    (audio)
    délka: 02:12:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 22.01.2025

    (audio)
    délka: 01:57:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Doktoři byli kariéristi, nechápali, proč do strany nechci

Nina Havlíková, 1966
Nina Havlíková, 1966
zdroj: archiv pamětnice

Nina Havlíková se narodila v České Lípě 8. července 1949 a zde také prožila prvních deset let svého života. Otec Václav Zelenka pocházel z Jindřichova Hradce, za války byl totálně nasazen, pak si dokončil ekonomické vzdělání. Matka Nina Zelenková, rozená Navrátilová, pocházela z České Lípy a u jejích rodičů, kterým byl v roce 1948 vyvlastněn statek a dopravní firma, zpočátku všichni bydleli. Otec, matka i dědeček z matčiny rodiny hned po válce vstoupili do Komunistické strany Československa (KSČ) a na toto téma se vedly v rodině časté spory. Nina Havlíková stála vždy na druhé straně barikády. Po vystudování lékařské fakulty nikdy nabídku na vstup do strany nepřijala, i když většina lékařů to z kariérních důvodů běžně dělala. Pracovala tak většinu profesního života jako obvodní nebo závodní lékařka. Po sametové revoluci zaměstnání opustila a ke svým třem dětem s manželem adoptovali děvčátko a nakonec ještě přijali do pěstounské péče chlapce. Obě děti měly řadu handicapů a péče o ně byla náročná. I dnes, když jsou dospělé, jim je Nina Havlíková oporou. V době natáčení, v roce 2025, žila v Praze.