„To byl nonstop filozofický a politický seminář. Pořád se tam debatovalo o teologii, o politice i přírodních vědách. Jezdili tam zajímaví lidé. Člověk tam přišel a seděl tam třeba Dominik Duka nebo někdo takový a bavil se. Sice nevím, jestli by se teďka bavili stejně srdečně, ale tehdy jsme byli na stejné lodi. Myslím, že velkou úlohu v otevření Julka do světa sehrál Josef Zvěřina, kteří si s Julkem padli do oka. On potom dával nějaké echo, protože to nebylo bezpečné jít jen tak k někomu. Takže garantoval nějakým lidem, že je to bezpečné místo a že tam můžou jít. Julek se učil nejrůznější vědní obory, matematiku, živé i mrtvé jazyky... pochopitelně my jsme neměli čas to takhle vstřebávat, ale přišli jsme a on říkal, že tam měl dneska matematikáře a ten mu říkal to a to, a teď jsme se začali bavit o nějakém problému. Knížky půjčoval, protože když lidé věděli, co je to za člověka, tak mu odněkud někdo donesl nějakou knížku.“
„Já jsem dovezl čerstvé Lidové noviny. Holky z knihovny a další dobrovolníci dostali za úkol každý naťukat pět deset stran na blány cyklostylu. Hlavním strůjcem byl ale Jirka Suchan a Petr Gardáš, kteří to množili. Trvalo to spoustu hodin a bylo potřeba strašného prostoru. Jednou jsme to množili u Hančiných rodičů, kteří byli na dovolené. Její otec, který ještě byl v komunistické straně, přijel o den dřív domů, otevřel dveře a tam byla banda mániček a celej byt byl zaskládaný ještě mokrýma Lidovýma novinama. Tak to ho málem ranilo...“
„Pochopitelně jsem měl snahy se oblékat úměrně tomuto stylu, což tehdy nebylo na gymnáziu možné. Do školy se nesmělo ani ve sportovním oblečení, čímž byly myšleny jakékoliv tenisky, jakékoliv tričko, které nemělo límeček, jakékoliv modré kalhoty, které byť vzdáleně připomínaly džíny. Kontrolovalo se to tak, že ráno stál pověřený učitel u vchodu do školy, a kdo přišel v džínách nebo měl tenisky, tak ho otočil a ten člověk se musel jít domů převléct a měl neomluvenou absenci. O délce vlasů ani nemluvě. Takže s tím jsem měl věčně problém.“
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.
AI asistent Memory of Nations Prebáda tisíce príbehov pamätníkov
Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.
Jan Havlíček se narodil 14. července 1965 v Šumperku. Po gymnáziu vystudoval ČVUT v Praze, obor vodní hospodářství. V Praze si našel spoustu přátel podobného smýšlení, navštěvoval koncerty státem nepovolených kapel, pravidelně se účastnil Lennoniád na Kampě a různých protirežimních demonstrací, docházel na tajné bytové semináře a napojil se na lidi z tehdejšího pražského disentu, jako rodinu Kaplanovu, Václava Malého nebo Josefa Zvěřinu. Pohyboval se nejen v prostředí undergroundu, ale také katolického disentu. Přepisoval, tiskl, z Polska pašoval a šířil různé druhy samizdatů a s přáteli založili distribuční středisko Lidových novin v Šumperku, za což se dostal do hledáčku StB. Patřil mezi vůdčí postavy sametové revoluce v Šumperku a zakládající členy Občanského fóra. Po revoluci Jan Havlíček působil v redakční radě OF v Šumperku, rok jako dramaturg v kulturním domě, několik let pracoval jako mluvčí okresního úřadu a pak ve vodárenství a také zvládl vystudovat právnickou fakultu. V roce 2020 byl obchodně-správním ředitelem Šumperské provozní vodohospodářské společnosti. Se svou manželkou Hanou vychovali tři děti a stále bydlí v Šumperku.
Soňa Singerová 16.11.2009 DISKUZE Listopad 89, KSČ, Šumperk, divadlo, komunismus, demonstrace, autobus, Morava, Občanské fórum, Veřejná bezpečnost SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY Jiří Veber 27.10.2009 Překvapilo mě, že Václav Havel nezapomněl... Šumperk /R
