„Mluvilo se o tom, jestli je v cele sám, nebo s někym. A já jsem teda ve svém útlém věku projevila názor, že je lepší být s někym – můžete si hrát a všecko možný můžete spolu dělat. A on mi vysvětlil, že lidi jsou takoví a jiní a jenom s některýma je příjemný být celý den po hromadě. Ne s každým."
„A pan prime minister Trudeau zařídil, že Air Canada posílala každý den jedno letadlo pro české emigranty. A to jedno letadlo buď mělo 136 židlí, nebo 186 židlí. Takže se dennodenně dělal seznam těch 136 lidí plus deset mladých kluků, kdyby se někdo nedostavil. Nikdy nezůstalo sedadlo prázdný."
„Vešla jsem do antikvariátu na delší dobu prohlížet si knížky, a když jsem vyšla ven, tak mě esenbák zastavil. A když jsem měla nějaký námitky, tak mě umlčel a pozval do kachlíkárny na Letné. Tam jsme si jedno celé odpoledne povídali. Nakonec chtěli, abych podepsala, že budu souhlasit s tím, že budu podávat informace. Tak jsem to už skoro měla napsaný, protože on diktoval. Tak jsem řekla: ,Já jsem ale s tímhle nesouhlasila.'‘ – ,Tak to škrtněte.' Tak jsem to škrtla, takže nejsem v seznamu estébáků."
Dagmar Hamšíková se narodila 28. ledna 1931. Vyrůstala v Chebu. Její otec Josef Hamšík byl známý československý pilot a odbojář, který během 2. světové války pomáhal letcům dostat se do exilu. V roce 1940 byl uvězněn nacisty. Dagmar s maminkou jej jezdily navštěvovat do německých věznic a vozily jídlo nejen jemu, ale i dalším vězňům. Josef Hamšík byl v roce 1943 v Berlíně popraven. Po válce se na jejich rodinu sesypaly pomluvy a Dagmar musela kvůli udání přestoupit na jinou školu. V 50. letech nebyla příliš aktivní při budování socialismu, a tak jí nedovolili odmaturovat. Absolvovala laborantský kurz a stala se laborantkou. Od roku 1956 pracovala v Československých aeroliniích na bookingu. V září roku 1968 emigrovala s manželem do Vídně a v prosinci téhož roku do Kanady. V roce 2014 se společně vrátili do České republiky. Zemřela 22. dubna roku 2026.
