"Měl jsem výstavu v Galerii Futurum, což bylo v Domě kultury průmyslu na Smíchově. Tam také hrálo Divadlo Ivana Vyskočila. Tenkrát člověk tak poprvé nalezl nějaký vyjadřovací způsob, ale to je jako blbost, ale tak trochu… A vím, že jsem v roce 1974 reagoval i na tu dobu, takovým černočerveným obrazem, asi takto velikým a je zachován. Je to ukřižovaný šašek a jmenuje se to Zlá doba."
"Já vám to řeknu jednoduše. Underground jsem poznal už na Turbové. Jednak jsem chodil do třídy s dětma... a jednak se všechno scházelo dole U Kulaté báby a Na Klamovce. Takže jsem znal Mejlu Hlavsu, Karáska a další lidi. Člověk tomu samozřejmě fandil, ale jelikož byl člověk tenkrát zaťatý pro vážnou muziku a pro tyto věci trošku jiné a vyrůstal jsem na Mahlerovi, Brahmsovi, Penderecki, já nevím, Pierre Boulezovi, Schambergerovi, no kolik toho bylo, tak tohle mi připadalo prostě jako takové mlácení do hrnců. Čili já ty lidi znám od té doby a máme se rádi, nebo respektive měli jsme se rádi, ale pro mě bylo tohle osobně, tahle cesta nepřijatelná. Protože mě zajímala muzika, která má nějaký tvar, [kdy] můžete udělat z něčeho hodinovou detektivku. Čili v těch písničkách, které máme, tak máme také spoustu jaksi... Protože já jsem tenkrát od muziky nechtěl dělat velké skladby, ale zase jsem si říkal, že budu dělat šansony nebo písničky. První taková věc, která z toho je a to jsem dělal ještě na samizdatový… a pak se to nějak změnilo. A to jsem dělal Křik strašidel, což je jedna z básní nebo soubásní v Seifertově Morovém sloupu. Čili Křik strašidel, stará strašidla jsou mrtvá, rodí se však nová atd. Takže tam to je teda docela natvrdo. A ta věc vlastně vznikla jakože je to píseň nebo šanson, ale vlastně není. Ono to má asi deset minut a přechází se do mluvené a polozpívané… takový zvláštní Sprechgesang a funguje to dodneška."
"Tak já si myslím, že otec, kterýžto byl přeci jenom z rodiny buržoazní, tak si to patrně trochu užíval, myslím z hlediska státu, tak moc určitě ne. A já do roku 1968 o politice nevěděl. Teda až na jednu drobnost. Prý když jsem byl v kočárku a vozili mě po Petříně, tam kde je Květnice u hvězdárny, najednou přišel ke kočárku nějaký pán s paní a nakláněl se tam. Říkal: ‚To je ale hezký chlapeček.‘ A ten pán byl prezident Antonín Novotný. Tak takto jsem přišel do styku s politikou – jinak ne."
Vladimír Franz se narodil 25. května 1959 v Praze. Zajímavý je jeho rodinný původ, přičemž předci pochází ze dvou hlavních větví. Moravská větev je založená na osobnostech spojených s českým národním cítěním během první Československou republikou. Západočeská rodina je naopak spojená s německou větví s příbuzenskými vazbami na Jiřího Trnku či Edvarda Beneše. Po absolvování střední školy chtěl studovat hudební a výtvarnou kunsthistorii. Vystudoval Právnickou fakultu UK a získal titul JUDr., přičemž tuto činnost nikdy nevykonával. Od dětství měl velký vztah k umění a hudbě. Již během studia práv začal studovat soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova a dále skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera. V roce 1975 se již skrze malbu vyjádřil k celkové společenské situaci, kdy namaloval obraz s ukřižovaným šaškem s názvem Zlá doba. V první polovině 80. let byl spoluzakladatelem divadelního souboru Kytka, které s humorem a satirou kritizovalo tehdejší režim. V roce 1987 získal angažmá v Městském divadle v Mostě (tehdy Divadlo pracujících v Mostě), kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby. V roce 1991 se stal pedagogem na Divadelní fakultě AMU a roku 2016 také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky, kdy z devíti kandidátů skončil na pátém místě. V době natáčení (2025) žil v Praze.
