Radomír Faltýnek

* 1926

  • „Jeden ze sousední dědiny byl členem Finanční stráže, za republiky. A protože měl s ordnerama nějaký věci, tak prostě na nás v noci tloukl, budil, že potřebuje okamžitě zmizet, že po něm jde gestapo. A věděl, že otec tam něco organizuje, že by ho mohl dostat ven. Tak otec v noci zapřáhl koně, vlakem si netroufal jet, to bylo už kontrolovaný. A jel s ním na tom povoze do té Olomouce, aby ho nechytli. Zatím přijel strejda a říkal, ať víc takových kunšaftů neposílá, to bychom byli všichni v Dachau cobydup. Protože on se v té uniformě v Ostravě tak opil, že nebyl schopný se udržet na nohou. Takže u toho rozjíždějícího se vlaku stáli z jedné strany Němci a oni ho do toho vlaku museli hodit, aby odjel.“

  • „Ráno, když se lidé probouzeli, tak zjistili, že je celá dědina uzavřená, obklíčená vojskem. Na první vlak, co lidé jezdili do Prostějova do zaměstnání, tak byli vráceni. Museli vystoupit a vrátit se zpátky. Děti do školy nesměly, musely se vrátit zpátky. A kolem osmé hodiny vjely do dědiny tři prázdné autobusy a vozidla pod plachtou, s kterými přijeli esesmani. Obklíčili ten dům, kde se schovával Masný s tím společníkem. Vyzvali je, aby se vzdali. Ten jeden z nich se snažil vytáhnout tašku ve střeše, ale jak to bylo zasněžené, tak oni do ní vypustili salvu. Na to se ozvala jedna rána tam a byl klid. Potom tam vnikli, no a ten Masný se sám zlikvidoval a toho druhého našel pes. Byl pod nějakým škopkem převráceným. Tak ho tam prostě objevil.“

  • „Pak jsme se tam setkali s docela jinými transporty. My jsme tam stáli nazí. My z toho Brna, kteří jsme byli pod těmi Kaštany, jsme si připadali jako ,krmíci‘. Protože třeba já jsem měl k sedmdesáti kilům, když jsem tam přijel. A teďka tam okolo nás ty kostry už a my každý ještě ten balík s jídlem. Tak jsme to tam na tom místě všechno rozdali. Jenom jediný z našich vězňů, byl to člověk z Konice, ten si svůj pakl nechal a nedal žádnému nic.“

  • „Taková výměna názorů. A já mu potom říkám: ,Jestli chodí přesvědčovat do družstva lidi, kteří by měli sedět v kriminále, tak se nedivte, že se tomu bráníme.‘ - ,A koho tím myslíte?‘ se zeptal. Říkám, že církevního referenta Pavlíčka a policajta Potyku. On vyskočil a zezelenal. ,Jak si troufáte o těch lidech takto mluvit?!‘ Říkám: ,Protože to znám. Pavlíček měl na starosti sklad materiálu po Němcích v Litovli, a když se to likvidovalo, tak tam bylo takové manko, že se žádný nedopočítal. A druhej v dubnu 1945 v sousední vesnici, to bylo teďka v Úžinku, zabavil na černo zabité prase a vyhrožoval ještě gestapem. To prase odvezl, v květnu přivezl prázdné škopky od toho masa a tím to skončilo. Říkám, že u nás takovýto člověk zůstává špatným.‘ Bratranec seděl bokem, tak jsem viděl, jak jen sepjal ruce. A on mi říká, že se domluvíme s okresním národním výborem, tím jsme se rozešli. Když jsme vyšli z té kanceláře, tak mi bratranec povídá, že mě zavřou. Proč? Vždyť to jsou jeho kamarádi. Vždyť vlastně on a tito jsou krčmaňští, co dělali ten atentát na Masaryka, Zenkla. Ty balíčky, které byly rozesílané.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bohuslavice, 20.06.2010

    (audio)
    délka: 04:38:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ráno, když se lidé probouzeli, zjistili, že je celá dědina obklíčená

Radoslav Faltýnek
Radoslav Faltýnek
zdroj: Pamět národa - Archiv

Radoslav Faltýnek se narodil 24. dubna 1926 v obci Ochoz nedaleko Konice na Prostějovsku. Jeho tatínek byl sedlákem, který prošel za první světové války italskými legiemi. Po vyhlášení protektorátu v roce 1939 se otec a strýc zapojili do činnosti odbojové organizace Obrana národa. I sám Radoslav brzy do odboje vstoupil. Pomáhali lidem v ilegalitě, na začátku války převáděli emigranty do Polska, skrývali zbraně. Gestapu se však postupně dařilo odbojové skupiny rozbíjet. První byl zatčen a následně popraven strýc. Otce Josefa Faltýnbka stihnul zanedlouho stejný osud. Byl vězněn ve Zlíně, Bratislavě a v Brně. Poté, co gestapo objevilo nové skutečnosti týkající se odboje, byl popraven. Radomír Faltýnek, tehdy student, byl také zatčen. Prošel celami v Olomouci, Brně a následně byl i se svými spoluvězni z relativně klidného tábora v Brně poslán do koncentračního tábora v Dachau. Po šesti týdnech se jim znovu změnilo působiště. Tentokrát byl konečnou stanicí lágr Rabštejn v severních Čechách, pobočný tábor KT Flossenbürgu. Tam se i přes tvrdou práci při vykládání tun písku z vlaků dočkal konce války. Poté se vrátil do rodného kraje, kde začal jako soukromník hospodařit na vlastním statku. I přes mnohé problémy s novým režimem vydržel takto podnikat až do roku 1960. Poté pracoval v JZD a ve strojírenských závodech v Uničově. Zemřel vroce 2018