“Our father was teaching us that we were Ukrainians already when we were little children and when the Bandera’s rebellion started, we joined the resistance movement as well. At first we were gathering materials and preparing food supplies. They needed young people like us.”
“My father served in the Tsarist army and when Ptljura was building the army, he went there. That’s why he did not like Poles, because Pilsudski betrayed Petljura. They fought well with Petljura and they chased the Soviets, but then the Soviets saw what was happening and they gave western Ukraine and Belarus to Pilsudski, and that’s why he betrayed Petljura.”
„My jsme budovali železnici. Potom nás přesunuli ještě dále na sever a tam jsme budovali Stalinskou železnici. Tam jsme budovali tu železnici, nazývala se Stalinská železnice. Potom najednou, nevím, co se stalo, nás přesunuli do Irkutské oblasti. Tam jsme pracovali se dřevem.“
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.
AI asistent Memory of Nations Prebáda tisíce príbehov pamätníkov
Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.
Valentyna Platonivna Denysjuk se narodila 16. listopadu 1929 v obci Tarakaniv v Rivnenské oblasti v tehdejším Polsku. Na západní Ukrajině prožila sovětskou (1939-1941) i nacistickou okupaci Volyně (1941-1944) a za nacistické okupace se stala aktivní spojkou (zv‘jazkova) Ukrajinské povstalecké armády. Roznášela letáky, připravovala pro povstalce jídlo a předávala informace mezi jednotlivými povstaleckými skupinami. Po osvobození západní Ukrajiny Rudou armádou v roce 1944 byla Valentyna Denysjuk v roce 1947 zatčena a ve městě Dubno vyslýchána a vězněna. Celkem byla odsouzena na deset let a v roce 1948 byla transportována do sovětského pracovního tábora (tzv. gulagu) Pečora v republice Komi na severu Sovětského svazu. Zde budovala železnici a počátkem 50. let byla přesunuta do Irkutské oblasti, kde v lese zpracovávala dřevo. V roce 1954 byla propuštěna a po svém příchodu do Dubna pracovala v mechanickém závodě, kde se postupně vypracovala na účetní. Zatčena za pomoc ukrajinským povstalcům byla rovněž její sestra Nadja a manžel Onufrij Mychajlovič (1927-1990), který byl vězněn v gulagu Norilsk v Krasnojarském kraji. V současnosti žije Valentyna Denysjuk ve městě Dubno v Rivnenské oblasti na západní Ukrajině.
