Rigoberto Carceller Ibarra

* 1963

  • „Díky platformě bylo o čem mluvit, protože jsme byli oportunisté. Pamatuji si na jednu z nejvíce oportunistických akcí, kdy jsme využili polemiky, využili jsme vnitřní politiku této země [Španělsko] k tomu, abychom dostali míč do branky neboli do hry, jak se říká. Vzpomínám si na tu noc, kdy odstranili Franca, poslední Francův památník, který byl vedle Nuevos Ministerios, poslední, který byl v ulicích. Bylo to sporné, protože ho odstranili v noci a nevím co, bla bla bla, a všechen tisk o tom mluvil. A já jsem na tohle měl čich. Druhý den jsem byl na místě, odkud sundali Franca, protože tam nechali piedestal, a postavil jsem tam Fidela Castra, ale dal jsem tam Fidela Castra v popelnici, kterou jsem ukradl, ano, nevím, kde na ulici jsem ji ukradl, někomu jsem ji vzal, myslím, že nějaké škole. Vzal jsem popelnici, jednu z těch s oranžovým víkem, připojil jsem k ní tři mikrofony a dovnitř dal Fidela Castra v životní velikosti s mikrofonem v ruce a takhle s rukou, jak ji vždycky dával, a napsal jsem ‚smetí tě osvobodí‘, protože to byla popelnice. A krátký jeho záznam: tolik politických vězňů, tolik popravených a podobně. Chci říct, že jsem tam šel s popelnicí a jak sundali Franca, já vztyčil Castra, a to bylo polemické, protože Nuevos Ministerios je plné civilní stráže, policistů… Nikdy jsem kolem sebe neviděl tolik policie a civilní stráže jako toho dne.“

  • „Ne všechno je na tomto systému negativní. Vždycky se najde nějaký polda, vždycky se najde někdo, kdo s tebou do určité míry sympatizuje. Pamatuji si, že když jsem nastoupil do vězení v Boniato, byl tam jeden ošetřovatel, který byl přítelem mého přítele. A tenhle ošetřovatel spolupracoval a nařizoval, ať mě z cely vezmou na ošetřovnu a vpichoval mi vitamíny. To byl jeho způsob spolupráce. Ani nevím, jak se ta osoba jmenuje, ale vážím si toho. Nebo ten polda, který riskujíc všechno, byl sousedem jednoho tvého kamaráda, a tak ti tvoje rodina nosila krabičku cigaret a ty sis přál, aby měl službu tenhle policajt, protože když měl službu a nikdo ho neviděl, ty ses diskrétně přiblížil ke dveřím, a jak se nám podařilo převzít balíček…“

  • „Tak jsem se ujal zodpovědnosti za založení Hnutí v celém Oriente a Camagüey. A bylo to úžasné. Protože jsme konečně mohli jít za lidmi s mnohem vážnějšími věcmi, s lidmi v Havaně. Začali jsme se cítit silní, protože už nejsme tři nuly, už nejsme ve městě jen tři. A tak jsme v Oriente a Camagüey začali budovat celou strukturu. Fascinující, popravdě si myslím, že to bylo jedno z nejlepších období uvnitř opozice, tolik motivace. A bylo to snadné, protože se šlo do domu tvého přítele a řeklo se ‚tady v tom jsme‘. Byli jsme jednou ze skupin, která to měla s organizací jednoduší, protože jsme měli společné zásady, znali jsme se celý život, víceméně jsme znali svoje slabá místa, a proč to nepřiznat, nejednou jsme měli také sympatie a podporu církve.“

  • „Myslím, že to, co mě nějakým způsobem přimělo se politicky odlišit, řekněme, od většiny, jak jsem to tak počítal, myslím, že tohoto bodu jsem dosáhl v 16 letech, když jsem viděl, co se stalo s Mariel. Nikdy jsem mezi lidmi neviděl něco tak divokého, tak ohavného, od souseda k sousedovi. Vzali tě ze školy, aby si šel domů k tvému učiteli, který nikomu nic neudělal, byl slušný člověk, vzdělaný, a ty jsi k němu musel jít a řvát na něj ‚spodino‘, řvát na něj ‚ničemo‘, házet po něm vejce a kamení…to nejhorší, co můžeš ve společnosti zcela zbavené rozumu vidět. Myslím, že tady se to ve mně zlomilo a tehdy jsem začal být politicky motivován. A to ze mě udělalo vzbouřence.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Madrid, 29.09.2020

    (audio)
    dĺžka: 02:13:22
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.

AI asistent Memory of Nations
Prebáda tisíce príbehov pamätníkov

Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.

Položte otázku
beta

Nelíbí se mi, že mě lidé chtějí definovat, i když nevím, kdo jsem. Vím jen, že mám vášnivě rád svobodu.

Carceller Ibarra Rigoberto
Carceller Ibarra Rigoberto
zdroj: Post Bellum

Rigoberto Carceller Ibarra se narodil ve městě Santiago de Cuba 26. srpna 1963 a byl vzděláván v křesťanské víře, za což byl ve škole a později na střední škole neustále obtěžován. Ve věku 16 let se kvůli činům odmítnutí způsobeným marielskou krizí politicky definoval a začal aktivizovat se skupinou lidí marginalizovaných kubánskou společností a shromážděných kolem katolické církve. O několik let později se připojil ke Křesťanskému osvobozeneckému hnutí [MCL] v Havaně a měl na starosti založení a rozšíření hnutí po celém východě Kuby. V roce 1992 byl spolu s dalšími spolupracovníky z MCL uvězněn a o rok a půl později byl díky zprostředkování katolické církve propuštěn a deportován do Španělska. Pokračoval ve svém aktivismu z Madridu a založil dva projekty spolupráce s Kubou, které měly velký dopad: Rodinný most na Kubu [Puente familiar a Cuba] a Cuba Democracia ¡Ya! Prožil a prožívá rozčarování z oportunistického rázu exilové opozice a z dle něj pokrytecké pozice španělské vládnoucí třídy.