Petr Böhm

„V tom učení to byl takový oddechový rok, tam nároky na teoretickou výuku byly velice nízké, takže jsem si to užíval. No a polovinu té doby, vždy čtyři hodiny denně, jsme strávili u obuvnického pásu, kde se skutečně vyráběly boty, gumáky, galoše, a to bylo dosti úmorné, protože ta práce spočívala v tom, že každou minutu k vám přijela nedokončená bota, udělal se jeden konkrétní úkon, bota odjela, přijela další a zase jeden úkon a takhle celé čtyři hodiny.“

„Na to už mám takové matné vzpomínky, protože Křižanov, včetně našeho domu, byl ohrožen tím bombardováním, tak jsme celá rodina odešla do asi pět kilometrů vzdálené vesnice ke známým, kde byl relativní klid a takové nebezpečí nám nehrozilo. Vzpomínám si, jak jsme opouštěli Křižanov a dívali jsme se nazpátek na střed Křižanova, jak tam vybuchovaly jednotlivé bomby a některé domy vzplály a hořely.“