„V hospodě byli partyzáni. Večer hned nocovali u nás ve stodole. Byla to neděle po vzniku povstání. Devětadvacátého srpna začalo povstání a v neděli byli u nás a skončili až s frontou. Celou tu dobu jsme je museli živit.“
„Při své odbojové činnosti jsem hodně pomáhal židovským utečencům z měst. Schovali se u nás a předpokládalo se, že povstání za chvilku skončí a že budeme svobodní, ale povstání se zlikvidovalo a svoboda nebyla. Kde bydleli, tak lidem museli dát na stravu. Někde se platilo i za bydlení. Potřebovali přísun peněz a dalších věcí. Dělal jsem takovou spojku. Na německém komandu v Novém Mestě nad Váhom jsem si vyřídil potřebnou povolenku a jen s ní jsem pak dostal jízdenku na vlak a mohl jsem jet do Bratislavy, do Modrové, do Topolčan, do Nového Mesta nad Váhom nebo Trenčína. Prostě po těch místech, kde měli ti Židé nějakou známost a potřebovali od nich peníze.“
Pavel Bednár se narodil 4. března 1926 v obci Nová Lehota v pohoří Považského Inovce na Slovensku jako osmé z jedenácti dětí rodičům Janovi a Pavle Bednárovým. Rodina žila v Kopanici Dolina, jejíž okolí se po Slovenském národním povstání stalo útočištěm početné partyzánské brigády Sněžinskij. Kopanice Dolina byla také úkrytem pro mnoho židovských rodin. Bez pomoci obyvatel osady by tito lidé nepřežili. I rodina Pavla Bednára ukrývala židovské děvče Marii (Goldsteinovou?). Tehdy osmnáctiletý pamětník se stal nejen spojkou partyzánů, ale také židovským rodinám tajně vozil peníze a potřebné věci. Ke konci války Bednárovi v domě ještě ukryli partyzána Bedřicha Königa. Po osvobození odešel Pavel Bednár na Moravu, kde ve Staré Vsi na Rýmařovsku našel Bedřicha Königa, který tam pracoval jako národní správce v obchodě. Pamětník se u něj vyučil obchodním příručím a po vystřídání několika zaměstnání se vrátil do obchodu ve Staré Vsi, kde pracoval až do penze. Žil v nedalekých Janovicích. Pavel Bednár zemřel 23. dubna roku 2024.