Jorge Luis Artiles Montiel se narodil 9. září 1962 ve čtvrti Capiro ve městě Santa Clara, tehdy v provincii Las Villas (dnes Villa Clara). Vyrůstal mezi Capirem a čtvrtí Bengoechea v rodině kanárského a španělského původu, která před státními zásahy vlastnila obchod se smíšeným zbožím, malou truhlářskou dílnu a pozemky na kopci Loma del Capiro. Znárodnění soukromých podniků po vítězství revoluce a pozdější vyvlastnění rodinného statku v roce 1981 přímo zasáhly ekonomiku rodiny, která do té doby žila v rámci místních poměrů v poměrně dobrém postavení. Základní školu navštěvoval ve škole Ramón Ruiz, postavené na pozemku darovaném jeho dědečkem. Ve studiu pokračoval až do dvanáctého ročníku v systému řízeného studia pro vrcholové sportovce se specializací na zápas. Zranění mu znemožnilo pokračovat ve sportovní kariéře, a tak na konci 70. let začal pracovat jako trenér a později jako masér a fyzioterapeut napojený na provinční i národní sportovní struktury. V 80. letech působil na stadionu 26 de Julio a poté na stadionu Sandino u baseballového týmu provincie Villa Clara, spolupracoval také na soustředěních národního týmu Kuby a s reprezentačními výběry Nikaraguy, Panamy, Dominikánské republiky a Itálie. V roce 1980 se v osmnácti letech odmítl zúčastnit takzvaného aktu odsouzení během exodu z Marielu, což znamenalo začátek pracovních konfliktů se sportovními funkcionáři. Na počátku 90. let, po vraždě svého bratra – vojáka se sedmi internacionalistickými misemi v Etiopii a Angole, který byl zabit 22. ledna 1990 – a po nespokojenosti s následným soudním procesem navázal kontakty s aktivisty za lidská práva, mimo jiné s Gustavem Arcos Bergnesem. Od roku 1992 vstoupil do období otevřeného střetu s kubánským politickým systémem. Poprvé byl odsouzen v roce 1992 ke třem letům vězení, ve věznicích však zůstal až do roku 1998. Následně byl znovu uvězněn třikrát: v letech 2000–2004, 2005–2008 a 2009–2010. Během těchto pobytů ve vězení opakovaně poukazoval na špatné zacházení a fyzické napadení. Celkem strávil několik let v nápravných zařízeních v provincii i v dalších částech země. Po definitivním propuštění z vězení pokračuje ve své opoziční činnosti především prostřednictvím psaní publicistických textů a denunciací zaměřených na sociální a ekonomickou situaci na Kubě, zejména na potravinovou krizi, postavení politických vězňů a úpadek sportovního systému. Udržuje kontakty s Partido por los Derechos Humanos de Cuba a dalšími aktivisty ve Villa Claře a nadále žije v Santa Claře, kde veřejně vyjadřuje své kritické postoje vůči kubánské vládě.