Robert Adensam

* 1937

  • "Když byly dráty, tak nám tam shořel kluk. Začaly dráty a začali tam pouštět elektriku. Tak jeden kluk – kamarád, on byl mladší asi o pět let. Tak ten lezl pod dráty a chtěl utéct. Taschner. Říkali, že ho táta huboval, že špatně prochází ve škole a že se špatně učí. Aspoň to tak říkali. Takže chtěl utéct od táty. Prolézal dráty a tam ho to chytlo, ta elektrika."

  • "Tak tam přišel do bytu a kontroloval, že mají sbaleno. Každý, co unese, tak si může vzít. A teď tam viděl velkou novomanželskou fotku, jak si nechávají lidi dělat. A on říká: ,Kdo je tohle?´ A tchyně řekla: ,To je můj manžel.´ ,No jak to? To není žádný Němec, vždyť my jsme spolu byli ve Vysokém Mýtě na vojně, to byl náš kuchař.´ On byl vyučený řezník a byl před válkou v základní službě ve Vysokém Mýtě. A tenhle partyzán ho poznal na té fotce. Povídá: ,Nikam nechoďte, zůstaňte tady, já to zařídím.´ A tím to skončilo na Halámkách i pro ty ostatní, co měli odejít taky."

  • "No abych řekl pravdu, tak když se otec vrátil v šestačtyřicátém roce… On jel po válce v roce 1945 domů přes Prahu a tam ho i se strejdou sebrali. Dali je na práci. Táta byl v Průhonicích, kde je dodnes botanická zahrada, tak tam pracoval. A zjara 1946 přišel domů. Já ho potkal na cestě, ale já ho nepoznal. On mě jo. Já byl ještě malý, ale už jsem dva roky chodil do školy. Ale za ta léta, když nebyl doma, tak jsem ho nepoznal."

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Velenice, 06.09.2025

    (audio)
    délka: 01:44:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Terénní reportáže
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když byly dráty, tak nám tam shořel kluk

Robert Adensam v roce 2025
Robert Adensam v roce 2025
zdroj: Jan Ciglbauer

Robert Adensam se narodil 2. března 1937 v Halámkách, které byly součástí české části Vitorazska. Obec byla v říjnu 1938 zabrána Německou říší. Otec Rupert Adensam musel narukovat do německé armády, rok po válce se vrátil ze zajetí. Během války chodil pamětník s ostatními dětmi do německé školy, ale německy téměř neuměl. Při poválečném divokém odsunu, organizovaném partyzány, nebyly Halámky vysídleny díky známosti jeho budoucího tchána s jedním z partyzánů. Po válce chodil do školy se synem ženy, která do Halámek přišla s Rudou armádou, ale musela se později i se synem vrátit do SSSR. Pamětník zažil vznik hraničního pásma a budování železné opony, na které v roce 1959 zahynul jeho kamarád Eduard Taschner. V obci se na vysoké úrovni hrál fotbal a hokej, nadšeným sportovcem byl i pamětník. V roce 1959 narukoval k ženijnímu pluku do Terezína. Po návratu z vojny pracoval jako řidič nákladních aut a stal se spolu s otcem pomocníkem Pohraniční stráže. Od roku 1972 byl jako nestraník členem místního národního výboru jako stavební referent, integrace obcí v roce 1978 ale znamenala pro spádové obce zastavení jakéhokoli rozvoje. Po pádu železné opony se Halámky opět osamostatnily a Robert Adensam se znovu zapojil do komunální politiky, než v roce 1998 odešel do penze.