Warcisław Martynowski

* 1945

  • „Dučin přijel s batohem, druhý den chtěl jet do Bielic, což byla poslední obec v horách, s plným batohem materiálů. Potom řekl, že po cestě potkal pohraničníka, ale když ten uviděl jeho odznak horského průvodce, tak se o něj nezajímal. Já jsem mu na to ale řekl, že to tak nemusí vycházet, že může potkat jiného, který ho zkontroluje, a co pak? Řekl jsem mu, že zorganizuji skupinu, která to bude nosit přes hranice, a ty budeš jen vozit materiály z Wroclawi. On dal podmínky, které nebyly jednoduché – že to musí být průvodce, osoba, která nebyla vězněná, která není sledovaná atd. Takové dva jsem ale našel, byl to Jan Mroczkowski a Zdzich Dumański. Oni to jednou za tři týdny přenášeli na čtyřech místech určených Dučinem, která měla ženská jména. Na lince Praha – Wroclaw bylo potřeba jen stanovit, kdy bude výměna, přičemž výměny se konaly vždy v sobotu a vždy ve dvanáct hodin. Měnilo se datum, bylo kódované tak, že když se například řeklo ‚Anita přijede 31. srpna‘, tak se vědělo, že to setkání bude o tři dny dříve.“

  • „Důležitou akcí bylo převedení Devátého přes hranici, protože on byl šéfem té zlínské skupiny a estébáci ho pořád hodně trápili. Přišel signál, že to má být na Kowadłe, což byl nejvyšší hřbet, nejtěžší místo, na konci cesty, kde se objevují pohraničníci. Vybral jsem auto a kamarády kurýry, kteří znali dobře to místo, takže jeli. Věděl jsem, že to je dost riskantní akce, protože jakmile bude auto odhalené, tak je člověk prozrazený. Všechno šlo podle plánu, Standa přišel přesně, Češi občas chodili pozdě, ale on byl super přesný. Sešli dolů, Standa se chtěl ještě podívat do kostela, ve kterým byl kněz, kaplan z Polsko-československé solidarity, ale řidiči říkali, že ne, že už se tam někdo objevil a sleduje je, že musí hned jet. Ujeli patnáct kilometrů, pohraniční stráž je zkusila zastavit značkou k zastavení, ale řidič hlídku objel a ujel. Druhá akce byla na kraji Lądku, kde rozvinuli zastavovací pás, byl ale krátký, takže ten pás objeli a vyvezli Devátého do lesoparku v Lądku, tam ho převzali kamarádi. V Lądku zůstal dva týdny a potom ho vzali do Wroclawi, kde hodně pomáhal při festivalu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velké Poříčí, 18.07.2023

    (audio)
    délka: 22:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of 20th Century
  • 2

    Velké Poříčí, 18.07.2023

    (audio)
    délka: 42:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of 20th Century
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Polští a čeští kurýři si vyměňovali tajné materiály u hraničních kamenů

Warcisław Martynowski v 80. letech
Warcisław Martynowski v 80. letech
zdroj: archiv Warcisława Martynowského

Warcisław Martynowski se narodil 16. května 1945 v Przeworsku. Vyrůstal v lázeňském městě Lądek Zdrój nedaleko polsko-české hranice a v Krakově. V letech 1967 až 1973 studoval ekonomickou geografii na fakultě přírodních věd Wroclawské univerzity. V roce 1968 se zapojil do studentských protestů proti vládě Władysława Gomułky a do protestů proti invazi do Československa. V roce 1969 byl zatčen v Krakově při pokusu zorganizovat připomínkovou akci k výročí potlačení studentských protestů 5. března 1968, kvůli nedostatku důkazů byl však propuštěn. V letech 1973 až 1975 pracoval jako pomocný projektant na okresním úřadu v Kladsku a v letech 1975 až 1983 jako projektant na krajském úřadě ve Wałbrzychu. V době válečného stavu posílal dopisy komunistickým funkcionářům s letáky a známkami Solidarity a v říjnu 1982 byl kvůli tomu zatčen. Vojenský soud mu uložil dvouletý podmíněný trest, i tak se na svobodě zapojil do aktivit podzemní wroclawské „Bojující Solidarity“. Pomáhal budovat její struktury v Kladsku, kde žil v Lądku Zdrój. V září 1987 vytvořil skupinu kurýrů, kteří vyzvedávali na hranici v Rychlebských horách materiály od českého disentu. V září 1989 pomáhal s propašováním disidenta Stanislava Devátého do Polska, kde se ukrýval před vězením až do prosince 1989. V březnu 1990 pomáhal zorganizovat setkání aktivistů Polsko-československé solidarity v Bielicích. Od roku 1993 pracoval jako projektant územního plánování v Bystrzyci Kłodzké, v letech 1996–1999 provozoval vlastní urbanistickou kancelář. V letech 1994–1998 byl členem představenstva městské rady Lądek Zdrój, 2002–2006 radním města Lądek Zdrój. Od roku 1991 je členem sdružení Polsko-česko-slovenská solidarita a Nadace Polsko-česko-slovenské Solidarity. V říjnu 2023 žil v Lądku Zdrój.