Svým jménem a adresou zpočátku zaštiťoval publikování Svědectví
Stáhnout obrázek
Jaroslav Vrzala se narodil 15. července 1926 na Velehradě, vyrůstal v Pohořelicích u Napajedel. Otec byl správcem velehradského statku, matka se starala o domácnost. Vrzalovi měli ještě tři starší syny a dceru. Válku rodina prožila bez větších problémů. Po základní škole Jaroslav absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Přerově, maturoval v roce 1945 a od září téhož roku pracoval na statcích olomouckého arcibiskupství. Po válce vstoupil do lidovecké mládeže a stal se předsedou okresní organizace mladých lidovců. Ihned po únoru 1948 se domluvil s kamarády na odchodu z Československa, jejich cílem bylo zapojit se do protikomunistického odboje. Hranice překročili u Hartmanic na Šumavě 26. března 1948. Přes německé uprchlické tábory se dostali do francouzské okupační zóny, kde se přihlásili na nábor pracovní síly do Francie. Jaroslav Vrzala manuálně pracoval u sedláků v Normandii a ve Vogézách, jako dělník v pařížské továrně Renault. Na začátku 50. let se stal zaměstnancem francouzské rozvědky a jako tlumočník působil v Německu a v Rakousku. Zároveň se angažoval i politicky v řadách československého exilu, především v Lidové straně, ale poznal i osobnosti z Rady svobodného Československa. V letech 1952 až 1960 byl místopředsedou Mezinárodní unie mladých křesťanských demokratů a spoluvydavatelem měsíčníku „Svobodná mládež“, který informoval o situaci v komunistických státech. V rámci Rady svobodné mládeže střední a východní Evropy se v prosinci 1956 podílel i na organizování protestního pochodu Paříží, zakončeného před sídlem Francouzské komunistické strany. Poté na čas odjel do Spojených států, kde se opět živil manuálně. Po návratu do Paříže pracoval od roku 1958 jako redaktor československého vysílání francouzského rozhlasu, po zrušení československé sekce dlouhá léta působil ve francouzském vysílání. V Paříži organizačně spolupracoval i s Pavlem Tigridem, svým jménem a adresou zpočátku zaštiťoval publikování Svědectví. Sám vydával exilové časopisy „Nové obzory“ a „Rozmach“. Do Československa se poprvé vrátil koncem roku 1989. V roce 2000 obdržel Cenu Jana Masaryka za pomoc československým studentům po srpnu 1968. Jaroslav Vrzala je i nositelem ceny Václava Bendy, kterou mu udělil Ústav pro studium totalitních systémů v roce 2010. Získal také ocenění účastníka protikomunistického odboje.
