Vyrostl jsem v protikomunistické rodině
Stáhnout obrázek
Bohumír Vosáhlo se narodil 26. května 1943 v Horní Bříze na Plzeňsku. Otec pracoval jako řidič v Západočeských keramických závodech, matka tamtéž v pozici sekretářky. Sourozence neměl. Vosáhlo vyrůstal v protikomunisticky založeném příbuzenstvu. Jeho dva strýcové byli po nástupu komunistů k moci odsouzeni k dlouholetým trestům z politických důvodů a posláni do jáchymovských uranových dolů. Rodiče mu od dětství pravidelně vysvětlovali lživost režimní propagandy, poslouchali zahraniční rozhlas, sbírali a četli protirežimní letáky shazované na území západních Čech z balonů Rádia Svobodná Evropa. Když po gymnáziu začal na počátku šedesátých let studovat pedagogickou fakultu v Plzni, obory český jazyk, dějepis a hudební výchova, inicioval vznik protistátní skupiny. Cílem sedmičlenné skupiny bylo ideologické působení na obyvatelstvo a to formou Vosáhlem psaných letáků. Nikdy se jim však nepodařilo obstarat si cyklostyl, takže vznikly pouze dva ručně opisované letáky, které kolportéři šířili po vojenských posádkách. O jejich aktivitě se záhy dozvěděla Státní bezpečnost a Bohumír Vosáhlo byl 23. července 1962 zatčen během studentské letní brigády. Vyslýchán byl v Ruzyni po dobu osmi měsíců. Vyšetřovatelé nepoužívali fyzické násilí, avšak celou dobu vyšetřovací vazby musel Vosáhlo vydržet na samotce. Zvládnout izolaci mu pomáhala dechová cvičení a učení se zpaměti zapůjčených knížek z vězeňské knihovny. Proces se konal u Krajského soudu v Plzni na jaře roku 1963 a za protistátní činnost Vosáhla odsoudil k 3,5 letům odnětí svobody. Trest nastoupil ve věznici Na Borech, kde navlékal korálky. Díky plnění normy i vedení vzdělávacích kroužků pro vězně s nedokončenou školní docházkou a negramotné byl po dvou letech propuštěn (v létě roku 1964) s pětiletou podmínkou. Po návratu z vězení pracoval jako dělník v Západočeských keramických závodech, v roce 1968 nastoupil na pozici průvodčího u Československých státních drah. Během zaměstnání Bohumír Vosáhlo vystudoval střední dopravní školu, obor výpravčí. Funkci vykonával až do roku 1974, kdy se s druhou ženou přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval v chemičce až do roku 2000, kdy odešel do invalidního důchodu.
