„My jsme chodili na ty rozvědky a měli jsme povinnost přivést jazyk. To znamená chytit živého zajatce a přivést ho. Ruští generálové si mysleli, že jsme bohové nebo co. On přišel a řekl: ,Hele, zítra mi přivedete německý jazyk.‘ A chtěl ho. My jsme leželi třeba celý den někde přimačknutí k zemi, protože kdybych se byl zvedl, tak by mě viděli mezi těma frontama, a pozorovat, kam co dávají nebo kam chodí. A oni měli takhle před linií zákop a tadyhle měli drát. A toho drátu se chytli a jeli podle toho drátu. A na to jsem právě přišel, že takhle chodí, aby nezabloudili. Tak jsme ten drát vedli sem, tady jsme jim postavili takový malý okop a v něm bylo třicet legionářů a čekali. A když přišla noc, tak najednou přišel nepřítel a jde místo semhle - sem. Tak ho hned chytli: ,Jsi v zajetí!‘ A hodili ho dozadu. ,V zajetí, v zajetí!‘ A sebrali jsme jich asi pětadvacet najednou. Holt se válčilo všelijak.“
„Přišli jsme do ruské fronty a tam byly takzvané ,špáriše (nesrozumitelné, pozn. ed.) rajtry‘. To je jako kozlík na dříví na řezání, jenomže je to dlouhé třeba pět metrů a je to obtočené dráty. To se dávalo před linie, aby tam nemohli jít. Tak jsme to dali na stranu a jdeme do zákopu. A tam byl jeden ruský voják u kulometu. Zvedl ruce a my jsme tam skočili a museli jsme ho přesvědčovat, že ne on, ale my jdeme do zajetí.“
„Přišel a povídá Medkovi: ,Co bys dělal na Sibiři, kdybys mě byl zajal?‘ Tam totiž bojoval Hašek proti nám. A Medek mu říká: ,Víš, Jardo, celou noc bychom si povídali, bužírovali bychom a ráno bych tě nechal zastřelit.‘ A Hašek říká: ,A víš, co já bych tobě udělal? To samý, co říkáš ty. Celou noc bychom bužírovali a ráno bych tě kopl do zadnice a řekl: Jdi si kam chceš.‘ Jako že by se mu nemstil.“
„Když já jsem tam přišel, tak už tam byl plakát, jak bude vypadat československé království a car Nikolaj Nikolajevič carem. O Masarykovi ani slovo. A já když jsem to přečetl, tak jsem si řekl: ,Jako sokol musím do toho jít.‘ A nic jsem neříkal, aby mi dali pokoj. Hodil jsem tam čepici, aby mi na ni přišili mašličku, a od té doby jsem byl legionář.“
„Ten byl jednoduchý. Prostě naučili se ty Reihe, Truppe Reihe a hotovo. A střílet. Když někdo schválně střílel vedle, tak dostal rákoskou přes zadek a řekli: ,Tys to udělal schválně.‘ Ne, tak já jsem střílel do toho, já jsem se z toho neulejval. A všichni stejně za šest neděl marš, dostali jsme nové šaty, tenkrát už to bylo z těch kopřiv, a šlo se na frontu.“
„Boha jsem hledal celý život. A teprve když mi bylo 78 let, jsem se sešel s farářem od adventistů sedmého dne a ten mi vyložil správný poměr člověka k Bohu a Boha k člověku. A dokázal, že jsem uvěřil, že Bůh je skutečně milostivý otec, a ne nějaký přísný dědek, který jen dává pozor, jak někde hřešíš, aby tě hned praštil.“
„Jak se staví zákopy, tak aby nepřítel, když dobude zákop, nemohl střílet po všech, tak jsou přerušované takovým obloukem a tomu se říká traverza. To naučili Rusy Japonci a Rusové to potom zase naučili centrální mocnosti. A já jsem v takovém zákopu byl a samozřejmě že jsem střílel. A přílítl granát a rozsypalo se to všechno, vylítlo to i se mnou a já zůstal ležet pod zemí a tahleta levá noha mi koukala ven. A jak stříleli, tak mi ji prostřelili. A teď šli okolo kozácí a viděli, že mi teče krev, tak ten jeden říká: ,Hele, tenhle chlap je živej, tomu teče krev.‘ Tak mě vyhrabali a vezli mě na sanitární středisko. Celé to evakuovali, protože celá fronta byla na ústupu, a já jsem se probudil až za pět nebo za sedm dní v kyjevské nemocnici. Nohu jsem měl v korytě a celej jsem byl ovázanej.“
„Když odešel Beneš a já byl v legionářské župě ve výboru, tak jsme hledali cestu. A oni udělali jednu politickou stranu. A já jsem řekl: ,Tak do té já nevstoupím, to ne.‘ A Vlajka byla vysokoškolský klub a oni to rozšířili na politickou stranu a začali verbovat všechny. A v Plzni byl arciděkan Havelka. To byl taky starý politik a byl předsedou Vlajky. A schůze se dělaly na jeho děkanství a já tam byl taky pozvaný, tak jsem to podepsal a přijal. A za to mě potom... Beneš vydal zase dekrety v Košicích, že kdo vstoupil do Vlajky před pěti lety, tak aby ho zavřeli, neboli já byl trestanej za to, co jsem udělal před pěti lety. A kdyby to byl zakázal před pěti lety, tak já bych tam byl nevstoupil.“
„My jsme přišli k rakouským nebo německým zákopům a zůstali jsme tam ležet celý den. Víte, co je to, když se nesmíte ani hnout? Poněvadž kdybyste se nadzvedl, tak by vás mohli vidět a stříleli by. A když přišel potom večer a oni šli ven na posty, tak byli jistí, že tam žádnej není, a my jsme je nechali přejít a zezadu jsme je sebrali. Jenom ne střílet. Poněvadž jak se vystřelilo, tak byl konec.“
Alois Vocásek pocházel z Peček ve středních Čechách, později vyrůstal v Chrástu u Plzně, kam se rodina přestěhovala za prací. Narodil se 13. dubna 1896. Tatínek byl slévač a také Alois se vyučil slévačem, později ale studoval ještě státní průmyslovou školu. Studium nedokončil, protože musel v roce 1915 narukovat do rakousko-uherské armády k 7. zeměbraneckému pěšímu pluku. Absolvoval výcvik v Rumburku a poté odešel s jednotkou na Podkarpatskou Rus. Po zahájení Brusilovovy ofenzivy na Ukrajině dezertoval k Rusům. Ze zajateckého tábora v Dárnici se přihlásil do formujících se československých legií. Jako rozvědčík se poprvé dostal do bojové akce u řeky Stochod, později bojoval u Zborova a Tarnopole. Tam byl vážně raněn. S nedoléčeným zraněním se vrátil na frontu a pokračoval s legiemi do Čeljabinsku a odtud dále na Sibiř. Do vlasti se vrátil v roce 1920. Oženil se, žil v Chrástu a pracoval u státních drah až do vypuknutí druhé světové války. Tehdy sympatizoval s fašistickými organizacemi a stal se členem nacionalistické, později kolaborantské organizace Vlajka. Během války dál pracoval u dráhy. Po válce byl obviněn z kolaborantství a udavačství a mimořádný lidový soud ho odsoudil na doživotí. V rámci amnestie v roce 1954 se však dostal na svobodu. Po pádu komunismu v roce 1989 se pokoušel očistit své jméno a žádal soudy všech úrovní o znovuotevření svého procesu. Tvrdil, že byl odsouzen neprávem. Soudy ale jeho žádosti zamítly. Zemřel v roce 2003 ve věku 107 let.