Pořád jsem si myslela, že se poměry změní. Člověk nechtěl věřit, že ta hrůza bude trvat tolik let
Stáhnout obrázek
Scénáristka a dramaturgyně Kristina Vlachová, narozená v Praze 4. května 1943 jako Jana Slánská, začala pseudonym používat brzy po maturitě v roce 1960, protože ji lidé často spojovali s Rudolfem Slánským. V roce 1965 absolvovala elektrotechnickou fakultu a nastoupila do Československé televize jako inženýrka obrazové techniky. V srpnu 1968 měl vyjít její rozhovor s Václavem Havlem, ale kvůli okupaci se tak nestalo. Po invazi odešla z televize a začala studovat FAMU v ročníku Milana Kundery. Po čistkách na škole, kdy byli vyloučeni Kundera a děkan František Daniel, studium přerušila. V roce 1975 školu dokončila dálkově, ale nabídku z Barrandova odmítla. Její scénář, prvotina „Drahý Jan“, byl zfilmován pod názvem „Takže ahoj“, ale kvůli zásahům dramaturga Ludvíka Tomana se od filmu distancovala. V roce 1976 vznikl její další scénář k filmu „Hra o jablko“, režírovaný Věrou Chytilovou, s níž se po roce 1977 rozešla, protože odmítla podepsat Antichartu. Kristina Vlachová do roku 1986 tajně koordinovala v Orbisu práci „pokrývačů“, kteří pod svým jménem publikovali texty zakázaných autorů. Po udání odešla z redakce a živila se pomocí starým lidem, mimo jiné Haně Wichterlové. Do roku 1990 pracovala jako vrátná na přírodovědecké fakultě, později se dostala do Zpravodajství ČST. Po roce 1989 krátce působila jako dramaturgyně na Barrandově, kde se kvůli změnám v organizaci realizoval jen scénář „Černí baroni“. V roce 1993 dokončila oceněný film „Řekl jsi ďáblovi ne!“ a stala se členkou Rady ČT. Dokument „Zpráva o králi Šumavy“ z roku 2000 vyvolal spor s Petrem Uhlem, který vedl k jejímu vyloučení z ČT. V letech 2004–2006 natočila čtyři dokumenty pro Ústav paměti národa pod vedením Jána Langoše. Po jeho smrti dokončila „Kauzu Uherské Hradiště“ o procesu s Aloisem Grebeníčkem. V roce 2008 vznikl film „Poselství Jana Palacha“, kvůli němuž byla jeho aktéry žalována, ale spor u Vrchního soudu vyhrála. V roce 2025 žila pamětnice v Praze a stále se věnuje dokumentaci zločinů komunismu. Její dílo bylo oceněno Zlatou lípou Ministerstva obrany (2011), Státní cenou Ministerstva kultury (2014) a v neposlední řadě získala ocenění za tzv. třetí odboj proti komunismu.
