František Urban

* 1937

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "To se [meliorace] v těch 60. letech ještě tolik nedělalo. Ale v sedmdesátých, když jsem byl u Ochrany přírody, to byla jedna ze základních věcí, kterou jsme blokovali, kde to šlo. Ale ono to velice často nešlo. Někde to byly strašné věci. Řeknu vám jeden strašlivý případ, který se stal, to už byla 80. léta. Státní statek Šumava, povodí Blanice. Tenkrát už se vědělo, že na Blanici je velká populace perlorodky říční a snažili jsme se ji chránit. Udělalo se velké shromáždění, kde bylo i ředitelství státního statku a oborový podnik, spousta velice významných lidí, a šli jsme nahoru do povodí Blanice a říkali jsme: 'Prosím vás, my nechceme, aby se tady hnojilo průmyslovými hnojivy, protože splachy jdou do Blanice a ničí to tu perlorodku.' Ředitel státního statku, to byl rozumný člověk. A tak říká: 'To můžeme samozřejmě zajistit.' Přišli jsme k místu, kde byla veliká hromada nějakého prášku, a ten ředitel se obrátil na toho místního farmáře a ten říká: 'No, to je, víte, ten rakouský superfosfát, my ho neměli kam složit, tak jsme ho složili tady. To je strašně drahá věc, stál strašně dolarů, ale oni nám byli něco dlužní, tak jsme ho složili tady.' A my viděli, jak to rozfoukává vítr. Ten vítr vždycky zavanul, a oblak toho superfosfátu běžel po krajině..."

  • "V roce 1960 pořádalo ministerstvo zemědělství, ministrem byl tehdy Štrougal, U Hybernů velkou výstavu, která se jmenovala 'Lesy musí žít'. Ministr Štrougal byl na zahájení. My jsme jako studenti pátého ročníku dostali jako povinnost tam týden nebo 14 dní pracovat jako průvodci. A samozřejmě že nejlepší studenti šli do první várky. Takže já jsem se do té první várky dostal s dalšími šesti studenty, kteří provázeli Štrougala a podobné lidi a ty oficiální hosty. Někteří z těch oficiálních hostů měli velmi kritické připomínky k tomu, kam naše lesnictví kráčí a co se všechno dělá. My jsme samozřejmě se toho zúčastnili jako studenti, získávali jsme tím vlastní vědomosti. Pamatuji se na jednoho krajského ředitele, který byl hrubě nespokojen s motorovou pilou, kterou tady vyvinuli někde ve Vodňanech. A já mu říkal: 'Tak to odmítněte, pane řediteli, odmítněte ji brát,' a on říkal: 'Já musím, já ji musím brát, je to příkaz!' A tak dále..."

  • "Mně bylo vždycky líto té opuštěné krajiny po odsunu Němců. Víte, to byla hrůza, tamty baráky. Já jsem potom na Šumavě pracoval jako taxátor, když jsem byl v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, pracoval jsem v Boubínské oblasti, a tam ty polorozbořené vesnice, zplanýrované vesnice, ty zbytky toho německého obyvatelstva, na samotách, někteří byli velice solidní, velice slušní lidé, se kterými se dalo výborně hovořit, často mnohem lépe než s některými dosídlenci, kteří byli velmi různého druhu. Neříkám, že všichni, někteří byli slušní, velmi slušní. Nedělal jsem rozdíly mezi Němci a Čechy. S některými jsem se i těžko česky domlouval. Musel jsem oprašovat své špatné znalosti němčiny, abych se domluvil třeba s jedním bývalým hajným například. Bylo to výborné, velice dobře jsme si rozuměli, bylo to dobré. Většinou stejně všichni odešli v letech 1964 a 1965, když se mohli vystěhovat. Skoro všichni odešli do Německa. Zrovna tento hajný mi říkal: 'Já musím, ty moje holky chtějí do Mnichova.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 26.03.2025

    (audio)
    délka: 02:16:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 27.03.2025

    (audio)
    délka: 01:30:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do té hromady foukal vítr a po krajině honil bílý mrak toho superfosfátu

Během studií lesnické fakulty na ČVUT, přelom 50. a 60. let
Během studií lesnické fakulty na ČVUT, přelom 50. a 60. let
zdroj: Archiv pamětníka

František Urban se narodil 15. listopadu 1939 v Olomouci, od čtyř let žije v Českých Budějovicích. Má mnoho vzpomínek z války, pamatuje si na nálety na České Budějovice nebo setkání s vlasovci. Od raného dětství mu učarovala příroda, jeho zálibu rozvinul skaut a jeho maminka, která jej zásobovala knihami o přírodě. V roce 1961 vystudoval lesnickou fakultu ČVUT a začal dělat tzv. taxátora na Šumavě v Lesoprojektu neboli Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Chtěl dál studovat, režim mu to však neumožnil. V roce 1966 šel pracovat na čerstvě zřízené Krajské středisko Ochrany přírody a podílel se na mnoha institucionálních a systémových změnách ochrany přírody v Československu. Během normalizace pořádal unikátní mezinárodní ochranářské tábory pro mládež, kvůli čemuž se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti (StB). Vyvíjel též novinářskou činnost. Po revoluci v roce 1989 pracoval na Ministerstvu životního prostředí a byl aktivní v mnoha mezinárodních organizacích včetně Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), jehož byl viceprezidentem.