Ing. Luboš Toušek

„V roce 1944 bylo nad Olomoucí sestřeleno čtyřmotorové letadlo z bombardovacího svazu. Byl jsem právě doma na obědě, když najednou začaly houkat sirény. Nevěnovali jsme tomu moc pozornosti, ale pak se ozvaly velké rány - to střílela protiletadlová děla. Náhle následoval ohromný výbuch, to explodovalo to letadlo. Hned jsme skočili k oknům. Bylo zataženo s poměrně nízkou oblačností. Viděli jsme čtyři ohromné černé komety – to byly jednotlivé motory rozpadnutého letadla, které padaly dolů. Jeden motor dopadl mezi Bělidla a Bystrovany. Chvíli bylo ticho, potom letěly další součásti. Křídlo jsme poznali, poletovalo jako list ve větru. Po další chvíli ticha se z mraků vynořily malé hříbky – padáky parašutistů. Velmi jsme to prožívali. Mezi kluky se pak říkalo, a byla to pravda, že jednomu parašutistovi se buď neotevřel, nebo uhořel padák. Vyprávělo se, že ho druhý kamarád nesl v náručí, ale už ho neudržel a pustil. Ten pak spadl a zabil se. My kluci jsme tam nemohli, Němci nás tam nepustili. Jen jsme pokukovali z bočních uliček. Viděli jsme, jak ze statku přivezli na voze mrtvého parašutistu. Byl zdeformovaný, zůstala na něm jen kombinéza. Taková je to vzpomínka.“