Pro skupinu vedenou Vladivojem Tomkem sháněl trhaviny
Stáhnout obrázek
Ladislav Tonar se narodil 9. března 1934 v Praze. Otec pracoval jako úředník, matka pocházela ze sedlácké rodiny na Kolínsku a starala se o domácnost. Rodiče už další děti neměli. Za války bydlel u babičky na Kolínsku, zažil americké bombardování Kolína, na konci války pak ústup Schörnerovy armády a příchod Rudé armády. Ve zmatcích spojených s přesuny vojsk se mu podařilo získat samopal a revolver, který byl později použit v protikomunistickém odboji. Otec byl koncem roku 1944 zatčen gestapem na základě udání, že připravuje pomoc povstalcům na Slovensku. Po propuštění v lednu 1945 zemřel. Ladislav Tonar dokončil základní školní docházku v Praze, kam se po ukončení války vrátil k matce. Vzhledem k zájmu o zbraně začal v roce 1950 studovat na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova v Brně. Pod vlivem různých negativních zkušeností s komunistickým režimem se zapojil do činnosti protistátní skupiny vedené Vladivojem Tomkem. Skupina, rozdělená kvůli konspiraci na několik podskupin, působila v Praze. Zpočátku tiskli a šířili letáky s protirežimním obsahem, v prosinci 1952 část skupiny, bez účasti Tonara, přepadla vojenskou hlídku u židovského hřbitova v Praze Strašnicích s cílem získat jejich zbraně. Během přestřelky byl jeden z vojáků usmrcen, druhý zraněn. Zbraně, které členové Tomkovy skupiny měli z minulosti, a ty, jež získali po přepadení vojáků, zakopali na různých místech v Praze. Očekávali, že dříve či později vypukne povstání proti režimu. Mimo to padělali propustky do pohraničního pásma, peníze, pokusili se vyhodit do vzduchu část železniční trati v Praze, výbuch ale nebyl dost silný. V roce 1956 plánovali podobný útok na budovu ÚV KSČ, sídlící tehdy na Příkopech. Trhaviny pro skupinu sháněl právě Tonar, který už sloužil jako důstojník v Čsl. armádě. V roce 1957, po několika marných pokusech o přeložení do Prahy, kde chtěl být v pravidelném kontaktu se skupinou, z armády na vlastní žádost odešel a nastoupil u podniku Pražské kanalizace. Skupina byla odhalena až koncem 50. let kvůli padělání bankovek. Vyšetřovatelé ale postupně odkrývali další její aktivity, včetně přepadení vojenské hlídky z roku 1952. Ladislav Tonar byl zatčen v lednu 1960 a spolu s ostatními odsouzen v červenci 1960 Městským soudem v Praze za velezradu k 16 letům vězení. Po odvolání a také díky právě proběhlé velké amnestii mu byl rozsudek snížen o dva roky. Trest nastoupil na Příbramsku v lágru Bytíz, následně se přes Bory dostal do Valdic. Na svobodu byl propuštěn 9. května 1968. Další léta pracoval u Pražských kanalizací. Po listopadu 1989 Ladislav Tonar působil na ministerstvu vnitra jako člen bezpečnostní komise, jež prověřovala zaměstnance Státní bezpečnosti.
