Antonín Šurýn

* 1946

  • "Také se stalo, že se někdo oběsil. To neuhlídáte. Nebo že si podřezal žíly – vždycky si lehli tak, aby to nebylo vidět. Krev tekla na druhou stranu. Po dlouhé době krev vytvořila něco jako pyramidy – jak se srážela a klesal krevní tlak a tím krvácel pomaleji."

  • "Otevřel jsem kukátko do cely a řekl: ‚To jsi frajer, že máš sekyru, co? To si troufáš. Pojď sem, ty frajere!‘ Vězeň odvětil: ‚Půjdu, ale až půjdou všichni vězni pryč a rozdáme si to spolu. Jen my dva.‘ Ostatní vězni odešli. Pokračoval jsem: ‚To jsi teda frajer, jít na mě se sekyrou, když já mám holé ruce a ani pendrek nemám!‘ Vězeň sekyrku odhodil, a v tu chvíli tam přispěchali moji kolegové a už jsme ho měli."

  • "Muklové měli kantýnu lepší, než jsme měli my. V roce 1968 jsme neměli k dostání nic. Na Vánoce jsem šel do muklovské kantýny a kupoval jsem znojemské okurky, pomeranče a banány. Oni je měli, my ne. Tak jak jim bylo ubližováno?"

  • "Na dvojce [tzn. ve věznici na Pankráci] se příslušníci dozorčí stáže nudili a udělali si tzv. hadrák a hráli na chodbě fotbal. Při něm křičeli, například ‚nástup na bití vězňů‘ apod. Přitom kopali do dvěří cel. Až to ve vězních vyvolávalo dojem, že na chodbě jsou jejich spoluvězni týráni a mučeni. Vězňové si stěžovali dozorovému prokurátorovi. Vyšetřovalo se, jestli jsou opravdu biti. Bylo přirozené, že si stěžovali. Byl to takový menší incident."

  • "Havel a další chartisté prošli přes nás, protože na příjmu museli projít přes lékařskou prohlídku, vykoupat se a do cel, kde se museli převléci do vězeňských úborů. Tyto tzv. tepláky jim nebyly dávány proto, aby se jim ubližovalo, ale proto, že mnozí tam byli ve vazbě 4 roky, i déle, a civilní šaty by se jim během té doby zničily. A protože si civilní personál u soudů stěžoval, že obžalovaní chodí k soudu špinaví a neupravení, bylo rozhodnuto, aby vězni začali nosit ony hnědé tepláky."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 6, Evropská ulice, byt Antonína Šurýna, 07.06.2007

    (audio)
    délka: 01:02:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chartisti, to byla zvláštní sorta politických vězňů, kteří měli takové výhody, jako žádní jiní vězni

Antonín Šurýn se narodil 16. března 1946 ve Vranovicích v okrese Břeclav. Po ukončení základní školy se ve Škodě Plzeň vyučil frézařem. Během základní vojenské služby byl získán pro studium ve škole pro pracovníky vězeňské služby v Ostrově nad Ohří. V roce 1967 se stal dozorcem ve věznici v Příbrami. Zde působil do roku 1969 a zažil zde mimo jiné vězeňské nepokoje, reagující na okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Od roku 1969 působil v Praze v Pankrácké věznici ve Sboru nápravné výchovy 3. Posléze byl přeložen do ruzyňské věznice, kde se stal pracovníkem vnitřního oddělení v pozici fototechnika na příjmu vězňů. Zde se setkal s řadou vězněných signatářů Charty 77, mimo jiné i s Václavem Havlem. Od roku 1989 žije v Praze v částečném invalidním důchodu.