Sovětská invaze byla pro ekonomiku obrovským krokem zpátky
Stáhnout obrázek
Josef Staněk se narodil 19. března 1939 v Kateřinicích u Vsetína. Maminka Štěpánka Staňková byla svobodná a o Josefa se od útlého dětství starali prarodiče na malém hospodářství. Za druhé světové války byli na Valašsku velmi aktivní partyzáni; sám pamětník byl jako malý chlapec svědkem střelby při zatýkání jednoho z nich. S ostatními kluky také chodili pozorovat výcvik mladých německých vojáků v nedalekém kamenolomu. Po válce odešel s prarodiči osidlovat pohraničí do Starého Města pod Králickým Sněžníkem, kde dědeček jako koňař svážel dřevo na pilu. Nevydrželi tam ale dlouho a brzy se vrátili zpátky do Kateřinic, kde pamětník nastoupil do skautského oddílu a byl v něm činný i po zákazu Junáka v roce 1950. Ve třinácti letech se odstěhoval do Hanušovic k matce, která se vdala a konečně si vzala syna k sobě. V Hranicích vystudoval průmyslovku zaměřenou na zpracování dřeva a v roce 1958 šel na Vysokou školu lesnickou a dřevařskou ve Zvolenu. Na vojně v roce 1964 vstoupil do KSČ, později byl zařazen do kádrových rezerv. Profesní kariéru začal v Severomoravských dřevařských závodech, rychle se vypracoval a již ve 28 letech se stal ředitelem závodu v Ostravě-Porubě. V druhé polovině 60. let se stal příznivcem hospodářských reforem Oty Šika, jeho naděje však ukončila 21. srpna 1968 sovětská invaze, kterou prožil v Ostravě. Ačkoli se vstupem vojsk Varšavské smlouvy nesouhlasil, prošel v roce 1969 prověrkami a byl odeslán do Prahy ke Středočeským dřevařským závodům. O čtyři roky později se dostal do České plánovací komise, kde pracoval pod vedením Stanislava Rázlea a setrval ve své funkci až do listopadu 1989. Socialismus zpětně hodnotil jako dobrou, ovšem nesprávně naplňovanou ideologii. V době natáčení žil se svou manželkou střídavě v Praze a v Pekařově na Šumpersku, kde se věnoval vyřezávání dřevěných soch.