Emma Srncová

* 1942

  • „Ležím v posteli, ráno nebo večer, a pouštím si film. A říkám si, co by se mi líbilo. Nebo když někdo přijde a pro někoho maluju obrázek, tak mi většinou hned naskočí, jak by se mi líbil. A když nenaskočí, tak to nechci malovat. A představuju si to celé. Já mám představivost takovou, že si umím zařídit celý pokoj. Kde co bude a všechno. Takže si promítám. Takovým způsobem si celý ten obrázek rozvrhnu, kde by co mělo být, a pak si většinou kreslím tužkou do skicáku základní věci, co by na obrázku měly být a kde by měly být. A pak už vlastně jdu na plátno. Nebo já radši maluju na desky, protože plátno je hrbolaté a špatně se na ně maluje.“

  • „Pro nás bylo všechno, včetně toho hradu, kde jsme hráli noční představení, neuvěřitelné. Byl tam pán, který nás hlídal, a musel s námi hrát taky v černém, protože nám chyběli lidé, které s námi nepustili. Nastupovali jsme po Shakespeare Company, kteří měli písek po celém jevišti a vždycky to museli odklidit. Chodilo nás do divadla asi šest nebo osm, možná deset, a chodili tam i pěkní muži, namazaní a pokrytí červenou barvou, protože tam byli jako zabití. Oni zírali a my taky. A stalo se to, že tam byl velký úspěch a divadlo se rozjelo neuvěřitelným způsobem.“

  • „My jsme bydleli na tom náměstí, kde ta reforma probíhala. A tam vím, že tenkrát nějací lidé z divadla strhávali bronzovou sochu Masaryka. Mlátili do toho. Bylo to hrozné. Moje maminka nás všechny hnala pryč od okna a říkala: ‚Prosím tě, nechoď k tomu oknu.‘ My jsme se jí smáli a ptali jsme se proč. Nakonec se ukázalo, že policie nebo tajná služba to všechno filmovala. A všechny lidi, kteří se nadšeně koukali z okna, vystěhovali z Plzně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.12.2023

    (audio)
    dĺžka: 02:21:24
    Zaznamenané v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.

AI asistent Memory of Nations
Prebáda tisíce príbehov pamätníkov

Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.

Položte otázku
beta

Dokud budu malovat a bude mi to myslet, budu šťastná

Emma Srncová v mládí
Emma Srncová v mládí
zdroj: archiv pamětnice

Emma Srncová, rozená Macenauerová, se narodila rodičům Bedřichovi a Elišce 22. srpna 1942 v Praze. První roky života prožila s rodiči v Plzni, kde byla svědkyní osvobozování Američany i nepokojů v průběhu měnové reformy v padesátých letech. Po přestěhování do Prahy studovala na gymnáziu, kde ji při hodině tělocviku oslovily dvě ženy, aby začala pracovat jako manekýna. Podívala se na přehlídky v Československu i zahraničí, například v Bagdádu nebo Kyjevě. S prvním manželem Vladimírem Navrátilem měla dceru Lucii. S druhým manželem Jiřím Srncem pak děti Jana a Barboru. Druhé manželství ji umělecky inspirovalo, pracovala společně s mužem v Černém divadle. Po rozvodu se začala profesionálně věnovat malbě. Uspořádala na 170 výstav různě po světě. Jejím třetím mužem se v roce 1986 stal Pavel Beránek, který po třiceti letech manželství zemřel. V roce 2023 žila Emma Srncová v Praze.