„Komunisté vzali českému národu duši. Duši! A víte, co to je? Nikdo neumí ani poděkovat. Ani pozdravit. Ani poprosit. Ani pomoci. Nic! To je komunismus. Člověk je nula. To je ono. Ne! To já ne. Nikdy v životě.“
„Přišla spolužačka k našemu domu a říkala: ,Ali, máte rádio?‘ To už byl rok 1949. Já říkám: ,Proč?‘ A ona říkala: ,Ale nic.‘ Šly jsme do školy, pořád mlčela. Potom se holky shlukly a o něčem se bavily. Šla jsem mezi ně a ptala se, co slyšely. A proč se ta kamarádka ptala, jestli máme rádio. ,Je to někdo od vás? Nějaký generál?‘ A já říkám: ,Co se stalo?‘ Vytáhly noviny a říkaly: ,Podívej se.‘ Tak jsem četla: ,Zrádný generál odsouzen k trestu smrti provazem.‘ Spadla jsem. Ve škole jsem spadla. To jsem byla první rok na pedagogické škole a nesměla jsem studovat v Olomouci. A bráchu nepřijali na gymnázium.“
„Pamatujete si na tu chvíli, když tam spadla ta bomba, kde jste zrovna v tu chvíli byla a co jste dělala?“ – „V kuchyni. Byla jsem asi pod stolem. To si vůbec nedovedete představit, jak přijde takový tlak a vy se někde objevíte a nevíte o tom. To bylo úplně překvapivé. Tak jsme na sebe volali: ,Kde jsi? Kde jsi? Miládko, kde jste?‘ Tak jsme si dávali avíza. Byli jsme zasypaní všichni. Od souseda jsme slyšeli naříkání. Měl tam chlapce a zůstali tam oba. Už nevím, jak se ten soused jmenoval. To si nikdo neumí přestavit, jak jsme zůstali úplně bez prostředků. Ani oblečení jsme neměli. Jenom to, co jsme měli na sobě. Špinavé. Odvezli nás do tabákové továrny. Tam nám poskytli první pomoc. Chtěla jsem jim pomoct. Že budu pomáhat vytahovat všechny z toho zbořeniska. Ale jak jsem se postavila, tak jsem spadla.“
Alexandra Šmiřáková se narodila 26. prosince 1931 v Suchých Lazcích blízko Opavy. Otec Matěj Píka pocházel z nedaleké Štítiny a byl mladším bratrem generála Heliodora Píky, kterého v roce 1949 protiprávně popravil komunistický režim. Za první republiky i po válce se Alexandra Šmiřáková se strýcem Heliodorem několikrát potkala. Otec pracoval na finanční správě, byl náčelníkem Sokola. Když na podzim roku 1938 obsadilo Německo Opavsko, musela rodina odejít do vnitrozemí. Díky otcovým kontaktům odešli na Hodonínsko, kde otec získal práci. Opakovaně se během okupace stěhovali. V listopadu roku 1944 přežila rodina bombardování Hodonína, v dubnu roku 1945 se Alexandra Šmiřáková stala v Čejkovicích svědkyní přechodu fronty. Hned po válce se rodina vrátila do Slezska, kde se v červnu 1949 dověděla o popravě Heliodora Píky. Pamětnice nesměla studovat pedagogickou fakultu, perzekuce dopadla na celou rodinu. V době natáčení v roce 2024 žila Alexandra Šmiřáková v Krnově.
Kandidáti lidovců ve volbách do městského zastupitelstva v Krnově v roce 1994. V prostřední řadě druhý zprava bratr Jan Píka. V dolní řadě čtvrtá zprava Alexandra Šmiřáková
Kandidáti lidovců ve volbách do městského zastupitelstva v Krnově v roce 1994. V prostřední řadě druhý zprava bratr Jan Píka. V dolní řadě čtvrtá zprava Alexandra Šmiřáková
Heliodor Píka vpravo v rozhovoru s tehdejším štábním kapitánem generálního štábu Vilémem Sacherem, tehdy náčelníkem štábu 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR. Foto pochází z první poloviny roku 1944, pravděpodobně z 26. dubna 1944, kdy byla brigádě předána bojová zástava. Autor popisky: Zdenko Maršálek, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Heliodor Píka vpravo v rozhovoru s tehdejším štábním kapitánem generálního štábu Vilémem Sacherem, tehdy náčelníkem štábu 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR. Foto pochází z první poloviny roku 1944, pravděpodobně z 26. dubna 1944, kdy byla brigádě předána bojová zástava. Autor popisky: Zdenko Maršálek, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Uprostřed sovětský Generál Dmitrij Danilovič Leljušenko. Nejpozdější možné datum fotografie je únor 1948, kdy byl Leljušenko v Praze na ustavujícím sjezdu Svazu československo-sovětského přátelství. Leljušenko velel až do srpna 1947 sovětské 4. gardové mechanizované armádě, nacházející se nejprve v Maďarsku a od května 1946 ve východním Německu, od srpna 1947 pak byl velitelem tankových jednotek Skupiny sovětských okupačních vojsk v Německu. Píka je již divisním generálem, takže foto vzniklo někdy mezi říjnem 1945 a únorem 1948. Podle mne je nejpravděpodobnější právě květen 1946, kdy docházelo k onomu přesunu Leljušenkovy armády z Maďarska přes Československo do východního Německa (sovětské okupační zóny). Muž vlevo je oblečen do stejnokroje diplomatické služby, což by odpovídalo právě květnu 1946 a pracovnímu setkání velitele přesunujících se sovětských vojsk s podnáčelníkem čs. hlavního štábu Heliodorem Píkou vpravo. Muž ve stejnokroji diplomatické služby může být sovětský hlídač z ambasády, na rozdíl od Leljušenka v gala. Leljušenko má evidentně služební stejnokroj jen se stužkami a bez zahraničních vyznamenání, takto by při oficiální návštěvě asi nechodil. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Uprostřed sovětský Generál Dmitrij Danilovič Leljušenko. Nejpozdější možné datum fotografie je únor 1948, kdy byl Leljušenko v Praze na ustavujícím sjezdu Svazu československo-sovětského přátelství. Leljušenko velel až do srpna 1947 sovětské 4. gardové mechanizované armádě, nacházející se nejprve v Maďarsku a od května 1946 ve východním Německu, od srpna 1947 pak byl velitelem tankových jednotek Skupiny sovětských okupačních vojsk v Německu. Píka je již divisním generálem, takže foto vzniklo někdy mezi říjnem 1945 a únorem 1948. Podle mne je nejpravděpodobnější právě květen 1946, kdy docházelo k onomu přesunu Leljušenkovy armády z Maďarska přes Československo do východního Německa (sovětské okupační zóny). Muž vlevo je oblečen do stejnokroje diplomatické služby, což by odpovídalo právě květnu 1946 a pracovnímu setkání velitele přesunujících se sovětských vojsk s podnáčelníkem čs. hlavního štábu Heliodorem Píkou vpravo. Muž ve stejnokroji diplomatické služby může být sovětský hlídač z ambasády, na rozdíl od Leljušenka v gala. Leljušenko má evidentně služební stejnokroj jen se stužkami a bez zahraničních vyznamenání, takto by při oficiální návštěvě asi nechodil. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Nějaká slavnostní akce v období mezi červnem a srpnem 1945, jelikož Heliodor Píka je stále v hodnosti brigádního generála. Další generály v pozadí nedokážu určit. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Nějaká slavnostní akce v období mezi červnem a srpnem 1945, jelikož Heliodor Píka je stále v hodnosti brigádního generála. Další generály v pozadí nedokážu určit. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Heliodor Píka vpravo je již v hodnosti divisního generála, tedy foto pochází nejdříve z počátku října 1945. Další možné upřesnění je udělený jugoslávský Řád partyzánské hvězdy na pravé straně hrudi. Broz-Tito vyznamenal ministra Svobodu a skupinu čs. generálů osobně během své návštěvy Prahy v dubnu 1946. Nelze ovšem vyloučit, že Píka vyznamenání nedostal dříve. Fotografii tím však máme datovánu do období říjen 1945 – duben 1946. Na fotografii je kromě Píky zatím neznámý rumunský divisní generál, asi neurčitelný sovětský plukovník a rameno rumunského brigádního generála. Podle talířů, příborů a zbytků jídla (asi knedlo, vepřo, zelo) bych soudil na oběd u nás. Rumunský divisní generál má sovětský Řád Suvorova (asi 2. třídy) a čs. Válečný kříž 1939. Zcela jistě tedy jde o velitele rumunské divize či sboru, jež byla nasazena k osvobození Československa v roce 1945. Sovětský řád tohoto druhu dostávali pouze tito vyšší velitelé. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Heliodor Píka vpravo je již v hodnosti divisního generála, tedy foto pochází nejdříve z počátku října 1945. Další možné upřesnění je udělený jugoslávský Řád partyzánské hvězdy na pravé straně hrudi. Broz-Tito vyznamenal ministra Svobodu a skupinu čs. generálů osobně během své návštěvy Prahy v dubnu 1946. Nelze ovšem vyloučit, že Píka vyznamenání nedostal dříve. Fotografii tím však máme datovánu do období říjen 1945 – duben 1946. Na fotografii je kromě Píky zatím neznámý rumunský divisní generál, asi neurčitelný sovětský plukovník a rameno rumunského brigádního generála. Podle talířů, příborů a zbytků jídla (asi knedlo, vepřo, zelo) bych soudil na oběd u nás. Rumunský divisní generál má sovětský Řád Suvorova (asi 2. třídy) a čs. Válečný kříž 1939. Zcela jistě tedy jde o velitele rumunské divize či sboru, jež byla nasazena k osvobození Československa v roce 1945. Sovětský řád tohoto druhu dostávali pouze tito vyšší velitelé. Autor popisky: Jiří Fidler, Historický ústav Armády České republiky
Zleva tajemník Nejvyššího sovětu Alexandr Gorkin, Ludvík Svoboda, Michail I. Kalinin, Heliodor Píka. Píka i Svoboda jsou ještě v plukovnických hodnostech. Foto pochází z dubna 1943, kdy byl Svobodovi v Moskvě udělen Leninův řád za boje u Sokolova. Autor popisku: Zdenko Maršálek, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Zleva tajemník Nejvyššího sovětu Alexandr Gorkin, Ludvík Svoboda, Michail I. Kalinin, Heliodor Píka. Píka i Svoboda jsou ještě v plukovnických hodnostech. Foto pochází z dubna 1943, kdy byl Svobodovi v Moskvě udělen Leninův řád za boje u Sokolova. Autor popisku: Zdenko Maršálek, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR