Milan Skácel

* 1934

  • „Měli jsme tam rozhlasové studio 3, vysílané na krátkých vlnách. Bylo nás slyšet až v Bulharsku. Přijímali jsme na spojovací zařízení anglické vysílání; Jana, která pracovala na páse na dálnopisu, to z angličtiny překládala. Byli jsme schopni informovat na krátkých vlnách celé okolí. Za všechny tyhle hříchy včetně skautingu nás vyhodili z fabriky i ze zaměstnání, Janu naštěstí ne. Děti se nedostaly na školy. Zase to nebyla dobrá doba. Ale kdyby tu v 70. letech bývaly byly podmínky, jaké byly v 50. letech, nějaký rok bych býval v kriminále strávil. A nebyl bych sám.“

  • „Pavla soudruzi chytili v roce 1948 při nějaké studentské manifestaci. Seděl snad patnáct roků v Jáchymově. Nedávno dostal titul doctor honoris causa jako právník. Výborný a čestný člověk; vzal si na sebe trest, který měl dostat někdo jiný, kdo byl ženatý a měl rodinu. A celou dobu na něj věrně čekala jedna dívka, která si ho potom vzala. A ačkoli čekali, že nebudou mít děti, protože Pavel pracoval v Jáchymově, měli tři krásné kluky.“

  • „Přišel k nám Šark-Šandera, zpravodaj pro Hradecký kraj. Byl pověřen vedením zdravotnické školy. Krátce předtím vstoupil do partaje, protože chtěl v obrodném procesu coby rozumný člověk podpořit stranu. Měl tam zarytého komunistu, školníka. V roce 1970 se kapela rozhodla nevydat komunistům nástroje. Odvezli je k Šarkovi do školy, aby se o ně jako bývalý krajský zpravodaj postaral. Šark v té kapele hrál, když chodil do školy. Zazdili je ve škole. A díky tomu měla kapela po převratu ihned k dispozici nástroje.“

  • „Když jsme jeli na tábor, museli jsme si s sebou vzít potravinové lístky, abychom dostali svůj příděl potravin, například chleba byla jedna veka na měsíc. Jinak by vedení tábora nedostalo potraviny. Máma musela odstřihnout patřičné množství lístků, na které se chodilo nakupovat. Obchodník musel vědět, jak dlouho tam budeme a kolik spotřebujeme; jinak dostával omezeně jen pro vesnici. Nebylo to jako dneska, kdy dostaneš, co chceš. Náklady musely být minimální. Po válce nebyly peníze.“

  • „Ve Strážnici se každý rok koncem června pořádaly národopisné slavnosti. Na stadionu, kde se pořádaly, jsem jako student dělal pořadatelskou službu. Nastěhovala se tam parta holek. Povídám: ,Holky, vstupenky!ʽ - ,Přece nás nevyhodíš, jako student...ʽ - ,Dobře, tak tady seďte.ʽ Přišlo poledne a říkám: ,Tak, padejte, děvenky!ʽ - ,Přece nás nevyhodíš,ʽ ony na to. A jejich mluvčí byla Jana. Tak jsme se seznámili a pak jsme si psali; ona byla z Prahy. V padesátém pátém na spartakiádě jsme se setkali a bylo to. V padesátém sedmém jsme se vzali. Fajnová ženská to byla. První dcera se narodila v roce 1958, další až 1965, byly tam nějaké zdravotní problémy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.12.2011

    (audio)
    délka: 01:35:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Obnova skautingu v roce 1968 byla mnohem radostnější a setkávala se s větší podporou společnosti než v roce 1989

Milan Skácel
Milan Skácel
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Milan Skácel - Kobra se narodil 23. října 1934 ve Žďánicích u Hodonína. Po druhé světové válce vstoupil do skautského oddílu (družiny lišek) ve Strážnici u Veselí nad Moravou. Byl jedním ze tří synů učitele a ředitele tamější měšťanské školy; ke skautování ho přivedl jeho starší bratr, prvorepublikový skaut. V letech 1946 a 1947 byl na dvou táborech v Měsíčním údolí v Karpatech. Zákaz skautingu a změny po roce 1948 se jeho přátel a známých nedotýkaly tak silně jako v Praze; scházeli se i poté po hospodách a jako trampové. Vystudoval vojenské učiliště v Novém Mestě nad Váhom a devět let byl vojákem z povolání u spojovacího pluku v Pardubicích. Oženil se a během obnovování skautingu v roce 1968 se přestěhoval s manželkou z Pardubic do Hradce Králové, kde se zapojil do 18. oddílu. Po dvouleté činnosti a dvou táborech na Muchově (pod obcí Nebeská Rybná na řece Zdobnici v Orlických horách) se oddíl rozpustil. Kvůli nepovolenému provozu vysílací stanice byl Milan Skácel v roce 1974 vyloučen ze strany a propuštěn ze zaměstnání. V roce 1989 se jako oldskaut a činovník účastnil třetího obnovení, o němž říká, že nebylo tak radostné jako v roce 1968. Spolu s manželkou pracoval pro český skauting na mezinárodní úrovni.