"Bylo to takové rebelské, že Právnická fakulta má takzvaný bazén [atrium, ed.] a tam je takový podstavec. Na ten podstavec jsem vyskočil a tam jsem hovořil a lidi stáli v tom takzvaném bazénu a v dalších patrech, studenti i učitelé. A tak jsem se nějakým způsobem projevil a to byl ten moment, kdy jsem se rozloučil s konformitou vůči režimu. Následně – to už byla ta další shromáždění – jsem byl zvolen do stávkového výboru a v něm jsem potom působil. A tady se znovu vracím, jak jste se ptala na vztah k chartistům, že až to byla situace, kdy se člověk odkopal, řekl své protistátní, dalo by se říci buřičské názory. A ještě pět dní potom byla situace ještě taková ledová, ještě nejistá. A opravdu jsem zažíval takový i strach a obavy: 'Teď už jsi dal najevo co a jak' – že z toho budou následné důsledky. Že skončí zadržený, možná ve vězení za nějaké podněcování, pobuřování, a že jsem zažíval obavy, co bude. A uvědomil jsem si, že já zpětně jsem s tím žil nějakých pět dní. Ale ti, co podepsali Chartu, nesli tuto skutečnost obav, domovních prohlídek, výslechů, vězení řadu let. I proto, že mám takovou malilinkou zkušenost oproti nim, o to více to obdivuju."
"Když jste zmiňovala ten poslech Hlasu Ameriky, tak jsem ho poslouchal a dozvěděl jsem se, že u svaté Markéty se koná Seifertův pohřeb. To si pamatuju jako významný bod. Na ten pohřeb mám živou a trvající celoživotní vzpomínku. Jak jsem tam z kolejí, to je hned pod nimi, sešel ke kostelu a tam bylo plno lidí. Mně se ještě podařilo proklouznout do baziliky svaté Markéty. To, jak ten obřad probíhal a jaká tam vládla atmosféra, to se mi trvale zapsalo do paměti." – "Pojďme to prosím popsat trochu blížeji." – "Já si vzpomínám, že už čtení slova Božího, to byl, tuším, herec Kemr, který to tam četl, a vím, jak doslova zaburácel: 'Kdo proti nám, když Bůh s námi?' v rámci toho svého čtení. I jak to bylo doslova fascinující. A pak i promluva kazatele, což byl, tuším, tehdy páter Kánský – také taková zajímavá postava, také myslím poté byl ve svazcích odhalen, ale zase si netroufám posuzovat jeho život a působení. Ale vím, že to byl velmi nadaný kazatel a ta jeho promluva tehdy byla také velmi působivá. A pak jak se vynášela rakev, to mi zůstává v paměti. Bylo mi jednadvacet, tak to vám zůstane v paměti jako cosi velmi inspirativního a možná také nějak zavazujícího do budoucna."
Radim Seltenreich se narodil 24. února 1965 ve Frýdku-Místku. I vzhledem k lokalitě, kde přišel na svět, označuje svou rodinu za normalizačně středostavovskou. Rodiče Bohumír Seltenreich, vedoucí provozu ve Vítkovických železárnách, a matka Irena Seltenreichová, úřednice v podniku Slezan, přistupovali k režimu pragmaticky. Na základní škole ve Frýdku-Místku, kam nastoupil v roce 1971, se důsledně zdravili „Čest práci“. Po gymnáziu, kde byla atmosféra méně tuhá, se zejména z obav před vojnou rozhodl pro vysokoškolské studium. Zvolil si Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, čehož později litoval. Až na škole mu došlo, že právo je jedním z pilířů systému, kterému nevěřil. K tomuto postoji ho vedla mimo jiné cesta, kterou ve svých 16 letech absolvoval s otcem. Vyjeli do Itálie a návrat do normalizačně šedivého Československa uvrhl mladíka do deprese. Na vysoké škole v hlavním městě nebylo těžké potkat lidi stejného smýšlení. Začal se stýkat s františkány z podzemí z Roztok nebo býval hostem na salonech doktora Karla Kučery z katedry právních dějin. V hledáčku ho měla také Státní bezpečnost (StB). Jako student byl na pohřbu básníka Jaroslava Seiferta, ke kterému měl režim rozporuplný vztah. Po ukončení studia a po vojně na východním Slovensku zůstal jako interní aspirant na Katedře právních dějin, oáze tehdejší pražské Právnické fakulty. Nechyběl na pochodu 17. listopadu 1989, kde utržil několik bolestivých ran. V neděli 19. listopadu se účastnil shromáždění v pražském Činoherním klubu, kde bylo založeno Občanské fórum. Hned následující den zahájil stávku na Právnické fakultě. Byl také jedním ze tří pedagogů, kteří vyzvali k rezignaci rektora Zdeňka Češku. V 90. letech se pak vrhl do studia v zahraničí a cestování. Doplňoval si tak vzdělání. V roce 2025 Radim Seltenreich vyučoval právní dějiny na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
