Tazatel: „A co vás nejvíc překvapilo?“ - „Všechno. Tady prostě všechno. Protože já jsem ten rok netušil, to je jeden rok. Ale takových let tam mají asi deset, protože za každý rok je tam jeden [svazek]. Ale že se mi věnujou takovým způsobem, to jsem absolutně netušil. Já jsem věděl, že je zájem o mě, má to své důvody, protože jsem byl v Turecku, a musím říct, že jsem v té době spolupracoval s naší bezpečností. Když jsem byl na zastupitelském úřadě…“ Tazatel: „To asi nebylo jiné cesty.“
- „To byla padesátá léta.“
„V tomhle jsme my žili. Když se lidi ptají a když chtějí vědět, proč jsme zůstávali, tak samozřejmě kdo měl prachy, tak odjel do Ameriky. Ale my jsme nechtěli do Ameriky, my jsme chtěli do Erecu. Erec byl u nás takovým obrazem, protože většina lidí, kteří od nás pocházeli, odešli do Palestiny a tam v Palestině začali pracovat jako dělníci, protože to byla ta ideologie.“
„Hašomer hacair, jak se to jmenovalo, existuje dodnes. Nevím, jestli v Čechách, ale ještě na Slovensku a v Polsku. Co se jim povedlo za války, Hitlerovi a jiným, že zasáhli tyhle generace a tu generaci úplně zničili. Jednak část se vystěhovala, protože účel celého šomeru bylo především vystěhování do Izraele a v Izraeli začít nový život.“
„Já jsem byl spokojený v té době tady. My jsme jenom postupně se dostávali k těm pravdám, které byly, a v té době pro nás byl Sovětský svaz centrem všeho. My jsme byli tak zpracovaní tou ideologií, že jsme úplně vynechali – tedy já – sionismus. Hašomer hacair bez sionismu nejde. My jsme skutečně čekali, co nám to přinese, a první léta, čtyřicet pět, šest, sedm, první roky po válce, i když jsme nebyli přímými účastníky, tak první léta pro válce pro nás znamenal SSSR strašně moc.“
My jsme nechtěli tak jako jiní do Ameriky, ale do Erecu
JUDr. Ctibor Rybár se narodil 25. května 1920 v Bratislavě jako Tibor Fischer ve středostavovské židovské rodině. Již v mládí se seznámil se sionistickým hnutím Hašomer hacair (Mladý strážce), jehož aktivním členem a později vedoucím se stal. V roce 1941 byl C. Rybár na několik měsíců nasazen do VI. robotnického praporu, tzv. „košer roty“ na východním Slovensku. Později byl ze zdravotních důvodů propuštěn a s pomocí přátel ze sionistického hnutí v létě 1942 ilegálně odešel do Budapešti, kde žil pod falešnými identitami do konce války. V Budapešti byl dvakrát vězněn za falšování dokumentů. Rodiče s mladším bratrem byli ze Slovenska deportováni do vyhlazovacích táborů, kde byli zavražděni, starší sestra se ještě před válkou vystěhovala do USA. Konec války prožil v Budapešti, v létě 1945 si Tibor Fischer změnil jméno na Ctibor Rybár, usadil se v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu a později vstoupil do diplomatických služeb. V letech 1948-1951 pracoval jako konzul v Turecku. Na podzim 1952 byl zatčen na dva měsíce v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským, odsouzen nebyl. Od poloviny 60. let pracoval více než 20 let jako šéfredaktor nakladatelství Olympia, je autorem několika knih, především pragensií. Své vzpomínky zachytil v autobiografii Do půlnoci času dost (Praha, Academia 2008). Pan JUDr. Ctibor Rybár zemřel 13. února 2013 v Praze.