Roman Ráček

* 1962

  • „Vladimír Vyskočil přišel s tím, že to zkusíme. Taky nikdy nebyl SSM, tak že to zkusíme tak nějak sami a uvidíme, jak to půjde. Já jsem měl za úkol si nastudovat tehdejší tiskový zákon, který byl upraven podle helsinských smluv. Trošku jsme měli i echo z připravovaných Lidových novin z Prahy. Úplně oficiálně jsme to přihlásili podle tiskového zákona, protože podle zákona tomu v podstatě celkem nic nebránilo. Šlo jenom o to, že my nejsme právnická osoba, nebo tak nějak, neměli jsme zřizovatele. Ale v tom zákoně to nebylo úplně výslovně napsáno a byla možnost udělat zkušební číslo, které se pak mělo vyhodnotit a dostat povolení na nějakou periodicitu. A my jsme to tak vymysleli, aby to byl samizdat, a zároveň jsme chtěli, aby to byl co možná nejlegálnější samizdat.“

  • „Zapředu začali policajti postupovat, vystoupili s pendreky a začali mlátit sedící lidi po hlavě. Normálně začala bitka, začal chaos, začal velký řev, protože ono to bolí. Někteří lidi rychle vstali, někteří nemohli. Pořád se ukazovalo: ,Máme holé ruce‘, ale to je nezajímalo. A stalo se, že tam vytvořili takovou masu natlačených lidí. Já jsem už zažil Palachův týden a nějaké další demonstrace, v Brně se moc nedělo, tak jsme jezdili do Prahy. Z Palachova týdne jsme měli možná i reportáž v Revue. Snažil jsem se všem kolem říct, ať si dají ruku [před sebe], ať si drží prostor, aby mohli dýchat. A druhou nahoru, aby si chránili hlavu. Jenomže v té vřavě… Byli tam i lidi, kteří nečekali, že se něco takového stane. Takže se bohužel stalo to, že nás různě mlátili a někteří lidi nemohli dýchat. Bylo to fakt hrozně nepříjemné, už jenom tím tlakem.“

  • „Měli barety a strašně sprostě nadávali, to bylo zajímavé, to jsem vnímal. A objevili se tam [z ničeho nic], jako kdyby odněkud vyskočili. Možná jenom přešli přes štítaře. Měl jsem problém, abych nespadl, protože když by člověk spadl, tak by ho ušlapali. Nějak jsem to ustál, ale tihle borci nás mlátili a tlačili do podchodu, byl tam takový průchod, podloubí. A tam ten tlak byl enormní. Jak se člověk dostal do toho podloubí, tak se změnil i zvuk, protože ten hrozný řev se tam tak nějak mísil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 19.06.2025

    (audio)
    délka: 02:16:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli barety a strašně sprostě nadávali, mlátili nás a tlačili do podchodu. Ten tlak byl enormní

Roman Ráček v roce 1987
Roman Ráček v roce 1987
zdroj: Archiv pamětníka

Roman Ráček se narodil 25. prosince 1962 v Brně Janě, roz. Nedbalové, a Josefu Ráčkovým. Po základní škole studoval brněnské gymnázium Elgartova (1978 až 1982), na kterém se spolužáky založil divadelní soubor Vadidlo a postupně navázal kontakty s lidmi z HaDivadla a Divadla na provázku. V 80. letech studoval Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita), studia však nedokončil. Na univerzitě stál v roce 1987 u zrodu samizdatového studentského časopisu Revue 88 a podílel se na jeho tvorbě. V roce 1989 se v Praze účastnil Palachova týdne i demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989. Bezprostředně po ní referoval o násilných událostech na improvizované besedě v rámci právě probíhající přehlídky HaDivadla a Divadla na provázku v pražském klubu Na Chmelnici. Následně se angažoval v revolučním dění v Brně – pomáhal organizovat demonstrace, objížděl školy i podniky. Po roce 1989 krátce působil jako dramaturg Divadla na provázku (tehdy už pod obnoveným původním názvem Husa na provázku), následně se živil jako copywriter. V roce 2025 žil Roman Ráček v rodném Brně.