Karel Přibyl

* 1949

  • "Takže jsme v té sedmé třídě jeli na putovní zájezd. Jeli jsme tenkrát na Vírskou přehradu. Takže jsem byl účasten takového prvního putovního zájezdu. A tím, že ta paní Marie Tesařová nám dělala třídní, tak on s námi jel na výlet. Ale to už samozřejmě nastalo mezi hrušovanskými komunisty zděšení, že Přibylova holka [sestra pamětníka] se dostala na gympl do Krumlova. To je můj názor, a určitě to tak je, že vlastně na základě toho na mě nasadili toho Tesaře, který byl z Moravských Budějovic, ze statkářské rodiny, ze čtyř sourozenců nejmladší a nejstarší brácha byl farář. A když přeskočím pár generací a pár let, tak on potom v roce 1964, když jsem pak vycházel školu já, tak on byl s manželkou, ona pocházela asi z Brna. Já jsem končil v Hrušovanech devítiletku a on tam končil a odešel do Brna učit na základku. Tak on tam, jak honil politiku a byl velký komunista, tak dokonce začal dělat krajského inspektora, vystudoval dvě vysoké školy, byl doktor filozofie a doktor pedagogiky. Tím se chlubil, když jsme měli slezinu po dvaceti letech ze školy." – "Vy si myslíte, že on byl na vás nasazen?" – "On byl na mě nasazen, protože on mě na tom výletě v sedmé třídě, u té Vírské přehrady, napadl, doliskal mě tam, a ještě jsem za to dostal dvojku z chování. On mě napadl, zmlátil mě tam a dostal jsem. A v osmé a deváté třídě jsem ho dostal jako třídního. Takže já jsem měl sedmá, osmá a devátá [třída] dvojky z chování. A dokonce já jsem měl u té Tesařové dvojku z matiky a v deváté třídě o pololetí jsem dostal čtverku a na konci mně vrátila trojku. To všechno bylo určitě na jeho nátlak.“

  • „A tak jel z toho kopečka a teď najednou na něj tam pokřikovala děcka, která s ním chodila do české školy. Otec když tam přišel, tak i několik německých rodin se hlásilo k tomu Československu, tak nechali děcka chodit do české školy. Tak na něj volali: ,Kódl, Karle, Přibyl, zastav!‘ Tak otec zabrzdil, z kopce byl rozjetý, kdyby věděl, o co jde, tak ujel a bylo to. Tak otec zastavil a ti se rozběhli, a když byli od něho pár metrů, tak říkali: ,Další kurva česká.‘ Shodili ho z kola, dali mu přes hubu. Večer nebyl doma – otci bylo dvaadvacet –, máti říká: ,Tak on někde s kamarády,' v Hrušovanech, vinařská oblast. ,Tak někde skončili ve sklepě.' Druhý den zase nebyl doma, byl oběd, zase nebyl doma, tak poslala Růženu, tu nejstarší, která chodila do školy i v tom Rakousku, takže uměla německy. Jela dolů na kole, také měla své kolo. Tam potkala nějakou starou ženskou, Němku, a říká: ,Prosím vás, nevíte, kde by mohl být náš Karel? On sem jel včera nakupovat a nevrátil se.' A ta Němka se prý podívala doprava, doleva a říká: ,Víte, Rózi, já jsem slyšela, že ta naše mládež je zblblá od toho Hitlera a že prý má za spořitelnou v garáži zavřené nějaké Čechy.' Růžena tam šla, německy uměla, tak zabouchala, otevřeli a ona říkala: ,Je tady náš Karel?‘ ,Je, ale nepustíme ho, pokud nezaplatíš výkupné.‘ To bylo jednak nelegální, ale mohli si to dovolit. Tak ona šla, protože Hrušovany znala, tak tam někde koupila desetilitrový demižon s vínem, to bylo neoficiální. Přišla tam, zabouchala, dala jim deset litrů vína. Otce vykopli z garáže pryč. Otec říkal: ,Ještě mě nakopli do zadku.‘ A říká: ,Kolo. Kolo mi nedali.'“

  • „Já jsem se narodil 17. 7. 1949, protože mého otce 28. října, na výročí republiky v osmačtyřicátém, když jsem šel lampiónový průvod, tak otec ve své anglické uniformě pochodoval s tím průvodem. Vyšlo se tam u jedné školy, udělal se takový okruh, přišlo se na náměstí a tam najednou přiskočili nějací soudruzi estébáci a otce sebrali, prostě ho zatkli a odvezli. Máti se potom po něm sháněla, kde je. Tak šla na četnickou stanici a řekla jim, že na náměstí při tom průvodu odvezli manžela a nikdo jí nic neřekne. Sprostí policajti, esenbáci, ji vyhodili, ať neotravuje, a maminka potom po nějakém čase zjistila, že je v jiném stavu. Tak začala chodit k doktorovi. Až na základě toho se policajti dozvěděli, že je v jiném stavu. Tak dostala povolení k návštěvě do vězení. No a to jsem byl vlastně na cestě já. Protože já jsem se 17. 7. 1949 narodil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Luhačovice, 02.08.2025

    (audio)
    délka: 01:50:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tátu mi komunisté vzali dřív, než jsem se narodil

Na vojně, 1970
Na vojně, 1970
zdroj: archiv pamětníka

Karel Přibyl se narodil 17. července 1949 v Hrušovanech nad Jevišovkou do rodiny, jejíž osud významně poznamenaly dějiny 20. století. Jeho otec Karel Přibyl se vyučil u Baťů. Přes Jugoslávii odešel do Francie, kde se stal za druhé světové války příslušníkem československé zahraniční armády a sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF ve Velké Británii. Po válce se vrátil domů. V roce 1948 byl zatčen příslušníky Státní bezpečnosti (StB) přímo během lampiónového průvodu. Za „spolupráci se Západem“ a údajnou velezradu byl odsouzen k odnětí svobody. V té době byla jeho manželka těhotná. V roce 1949 se narodil syn Karel. Dětství prožil Karel Přibyl v Hrušovanech v prostředí ovlivněném politickými poměry, nedůvěrou a ztrátou rodinného statku, který byl komunisty odebrán jeho dědečkovi po roce 1948. Po absolvování základní školy se vyučil opravářem zemědělských strojů. V 70. letech nastoupil dvouletou vojenskou službu v Havlíčkově Brodě a následným večerním studiem dokončil střední průmyslovou školu ve Znojmě. Po návratu z vojny pracoval nejprve v místním státním statku, poté jako technik a mistr odborného výcviku v Hutních montážích v Moravském Krumlově. Od roku 1978 se podílel na výstavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, kde působil jako technik, později pracoval na dostavbě elektrárny Temelín a byl také učitelem odborného výcviku. Po roce 1989 se aktivně zapojil do činnosti spojené s obnovou paměti válečných veteránů. Účastnil se setkání bývalých příslušníků RAF a pečoval o odkaz svého otce i dalších perzekvovaných letců. Oženil se a vychoval dvě dcery. V době natáčení v roce 2025 žil v Moravském Krumlově.