Do konce války jsme se ukrývali ve stodole
Stáhnout obrázek
Jaroslav Poskočil se narodil v roce 1930 ve Fryštátě. Otec byl státním úředníkem, matka původem Židovka se starala o domácnost. Měl ještě dva bratry a záhy se přestěhovali do Kysuckého Nového Mesta, kde otec pracoval na finančním úřadě. Až do vzniku Slovenského štátu v roce 1939 žila rodina spokojeně. S nástupem hlinkovců se atmosféra v jejich okolí změnila, načež museli Slovensko opustit v ovzduší zjevných protičeských nálad. Zamířili do Brna, kde krátký čas bydleli u babičky Morgensternové. Poté se přestěhovali do Jemnice, neboť otec získal práci na tamním berním úřadě. V Jemnici je zastihly první protižidovské zákony: nesměli chovat domácí zvířata, vycházet večer z domu, dětem bylo znemožněno další vzdělání, matka musela nosit žlutou hvězdu. Na otce byl v zaměstnání vyvíjen nátlak, aby se rozvedl, jinak přijde o místo. Jaroslav zažil rasovou diskriminaci, udávání, ale i pomoc sousedů, kteří s pronásledováním Židů nesouhlasili. Otec rozvod odmítl, což jeho blízké na čas zachránilo od transportu. Z úřadu byl ale vyhozen a stal se dělníkem, kterého protektorátní úřady nasadily na výstavbu parovodu v Rakousku. Ke konci války byl internován v koncentračním táboře v Bystřici u Benešova. Zbytek rodiny přežíval nacistickou okupaci za velkých existenčních potíží. Po ukončení měšťanky Jaroslav nesměl studovat na gymnáziu ani se vyučit řemeslu. Nastoupil proto jako dělník v továrně na výrobu škrobu. Matku často předvolávali na jihlavské gestapo k několikadenním výslechům kvůli bratrovi Arminu Morgensternovi, jenž bojoval v československých jednotkách v Sovětském svazu. Koncem roku 1944 dostali Poskočilovi předvolání do transportu. Výzvu se rozhodli ignorovat a ukryli se. Jedna rodina jemnických sedláků se ujala dětí a skrývala je do konce války ve své stodole. Podobný úkryt nalezla v sousední vesnici i Jaroslavova maminka. Po osvobození Jemnice Rudou armádou se všichni šťastně setkali, vrátil se i otec. Jaroslav Poskočil se po válce vyučil elektrikářem, posléze vystudoval průmyslovku a ČVUT v Praze. Až do odchodu do penze pracoval na stavbě elektráren.
