Ladislav Oliva

* 1933

  • „Přijímací zkoušky u profesora Khýna, který byl šéfem v malírně, a byl tam profesor Roubíček, který byl z těch mladých absolventů vysokých škol dobrým malířem a technikem. René Roubíček měl kreslení, a tak zkouška byla v tom, že jsme kreslili větev. Ale Roubíček a Khýn k nám byli tolerantní natolik, že vnímali, že oni jsou kantoři, a já jsem věděl, že oni jsou těmi, co mi něco ukážou.“

  • „Byl tam průjezd armády, Rusové. Dokonce tam zůstal jeden z vojáků, Vasil, si pamatuju. Vím, že Vasil kartošky, brambory, které byly pod tím studeným bytem, si připravoval k jídlu. Ale to nebylo nadlouho.“

  • „My jsme jako kluci zvědaví… tak jsme vyběhli z kovárny, kam vyjížděl [na motorce] ten voják, a já jsem mohl jen skočit ke stěně vozu, který tam stál. Zachytil mě a natočil na kolo, takhle jsem měl zlomenou nohu. K civilnímu doktorovi jsem nesměl být odvezený. Říkali: ‚Máme doktora, který je na střelbách, [počkáme]… až přijde.‘ To vím jen z toho, jak otec překládal, uměl německy a říkal: ‚Vždyť to dítě má tu nohu zlomenou!‘ A oni to nedovolili, vojáci... až přijde ten jejich doktor, tak on, až to posoudí, tak budu moci být odvezen. Prostě jsem ležel a musel jsem čekat, až se vrátil. A jak to bývá, bratr Jarda v noci, když jsem já s tou zlomenou nohou ležel, tak mi hodil na moji zlomenou nohu, která byla bez ochrany, nesmělo se s tím nic dělat, tak on tu svou nohu na mě hodil. Ale prošlo to. Přijel důstojník, který je tam ‚zpucoval‘, takzvaně, že jsem dítě. Někdo měl ten cit, vojáci nejsou všichni špatní, ale tady to bylo takové, že rozkaz nesměli porušit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Železný Brod, 18.02.2025

    (audio)
    délka: 02:47:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žít svou prací a tvořit umělecky lze jen s pokorou v srdci

Ladislav Oliva, 1967
Ladislav Oliva, 1967
zdroj: archiv pamětníka

Sklářský výtvarník a pedagog Ladislav Oliva se narodil 21. srpna 1933 Chudeřicích u Bíliny. V letech 1948 až 1951 absolvoval Odbornou sklářskou školu v Kamenickém Šenově v oddělení malování a leptání skla. Posléze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru monumentální malby a skla ho vedl profesor Josef Kaplický. Do poloviny šedesátých let byl výtvarníkem technicko-výtvarného střediska národního podniku Borské sklo v Novém Boru. Od roku 1964 navrhoval sklo pro Sklárny Bohemia v Poděbradech, externě designérsky spolupracoval se sklárnami Železnobrodské sklo, Ústředím uměleckých řemesel ve Škrdlovicích a sklárnou Crystalex v Novém Boru. Po srpnové okupaci vojsky pěti komunistických zemí v čele se Sovětským svazem v roce 1968 vystoupil na protest z Komunistické strany Československa. Během normalizace byl i s manželkou Evou Olivovou perzekvován. Nesměl několik let vystavovat, a když mu výstavy povolili, nesměl se nijak prezentovat. Jeho manželka přišla o práci. Od roku 1969 až do svého odchodu do důchodu v roce 1993 výtvarně vedl oddělení broušení skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodu a učil také budoucí skláře a výtvarníky v Kamenickém Šenově. Umělecky se prosadil do hloubky pískovanými mísami, talíři a vázami s různými geometrickými a biomorfními reliéfy. Zabýval se návrhy lisovaného skla určeného pro sériovou výrobu a dále broušeným, hutním, rytým a malovaným sklem. Jeho vázy byly v roce 1958 zařazeny do výstavní kolekce na světovou výstavu Expo 58 v Bruselu. Je tvůrcem řady realizací v architektuře, například monumentální vitráže pro Expo 67 v Montrealu. Je také autorem mnoha portrétních, figurativních a jiných plastik z taveného skla včetně návrhů medailí. Patřil mezi členy liberecké umělecké Skupiny 7, v níž byl mimo jiné známý malíř Vladimír Komárek nebo sochař Jiří Seifert. Jeho díla vlastní významná muzea po celém světě a tvorbu Ladislava Olivy shrnuje řada publikací o moderním českém skle. Jeho syn Ladislav Oliva ml. vystudoval UMPRUM u profesora Stanislava Libenského a rovněž zasvětil svůj profesní život návrhům skla, skleněných obrazů, mozaik a šperků. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře města Nový Bor.