Ludmila Müllerová

* 1943

  • „Ten kříž dal postavit tatínek na poděkování, že se nikomu za války nic nestalo z našeho domu a taky z Bohdalce. Protože ono to bylo velice, velice ošklivé. Když byla revoluce, tak oni postavili barikádu, tady pod Bohdalcem. A ta barikáda ale nebyla od něčeho k něčemu, ona byla jenom na té silnici. A oni neměli zbraně přitom, snad jednu pušku a nějaký revolver, nebyly zbraně, nic nedostali. A tak tatínek se byl nějak v noci rozloučit s maminou a budil ty starší děti a dával jim pusu a křížek, jako že se musí vrátit na tu barikádu. A ono, jak šli Němci na Spořilově, tak oni poslali hlídku na motorce a ta viděla tady barikádu. Tak oni nešli přes nás, ale oni šli přes Kačerov. A tam právě – na Spořilově – ty muže vzali před ten tank a ti museli pochodovat před tanky, aby do nich naši nestříleli.“

  • „Maminka potom šla za tím prokurátorem. Kde se v ní vzala taková odvaha…, že jak tak má všechno zabavené, že má tři kluky a že to mají společně, různé věci. Hlavně ti dva starší, s tatínkem že to nosí. Takže on to teda uznal, tak se to potom milostivě vrátilo, to zabavení, a mamince vyseknul poklonu a říká: ,Paní Janoušková, já tedy před vámi smekám, jak vy to zvládnete – šest dětí. Manželka se nemůže dočkat, až přijdu z práce, abych srovnal dvě děti.‘“

  • „Víte, já si pamatuju, že než jsem šla do školy, tak jsme byli s maminkou a s bráškou na Radosti. To byla nějaká charitní možnost rekreace, že tam vařili…, bylo to takové jednoduché zařízení. A, že za námi přijel tatínek do kostela, do Vimperka, a že se vlastně přišel s námi rozloučit, a s maminkou. Že čekal…, oni zavřeli kardinála Berana a čekal, že ho zavřou taky. Protože on s ním spolupracoval v nějakých otázkách i radil tomu arcibiskupovi Beranovi. Takže ač to byl syn z vesnice, tak byl velice chytrý, a tím, že se teda pohyboval v tom peněžnictví, že… Tak o čem se radili, to nevím, ale vím, že čekal, že ho zavřou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.06.2025

    (audio)
    délka: 01:38:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 12.06.2025

    (audio)
    délka: 50:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když má člověk tatínka zavřenýho, tak má strach

Ludmila Müllerová, roz. Janoušková
Ludmila Müllerová, roz. Janoušková
zdroj: Archív pamětnice

Ludmila Müllerová, rozená Janoušková, se narodila 5. června 1943 v Praze do katolické rodiny aktivně zapojené do veřejného a církevního života. Po únoru 1948 byla rodina vystavena perzekuci komunistického režimu. V roce 1953 byl odsouzen její starší bratr Jan, na jaře 1954 maminka (po měsíci amnestována) a na podzim téhož roku tatínek, který byl za velezradu odsouzen k deseti letům vězení. Když jí pro nepříznivý kádrový posudek byla znemožněna studia, vyučila se zahradnicí a pracovala jako mistrová odborného výcviku v zahradnické škole v Malešicích. V době politického uvolnění na konci 60. let vedla dívčí skautský oddíl při vršovické farnosti. V roce 1971 se provdala a založila rodinu s Miloslavem Müllerem. V dalších letech pracovala jako pečovatelka v ústavu sociální péče a později jako pomocná kuchařka v mateřské škole. V roce 2025 žila v kruhu své rodiny v Praze na Bohdalci.