Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dr. Peter Morée (* 1964)

• narodil se 28. ledna 1964 v Nizozemsku

• po maturitě na církevním gymnáziu roku 1982 začal studovat teologii v Utrechtu

• zapojil se do aktivit teoložky Hebe Kohlbrugge a převážel tajnou korespondenci disidentům v Československu

• v letech 1985–1986 studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze

• setkával se s organizátory bytových seminářů a faráři bez státního souhlasu

• na jaře 1987 tajně převezl rukopis církevního zpěvníku Nová píseň

• v letech 1987–1990 studoval slavistiku se zaměřením na češtinu v Nizozemsku

• účastnil se demonstrací v Praze v listopadu 1989

• od roku 1993 působil na Evangelické teologické fakultě (ETF) a trvale žil v Praze

Příběh Petera Morée, teologa a pedagoga, který přišel v osmdesátých letech do Československa, aby tu studoval, začal v Holandsku, kde prožíval dětství v prostředí konzervativní protestantské víry a rodinných hodnot zaměřených na vzdělání. Barevnější svět, odlišný od toho vymezeného hranicemi církevních dogmat, poznal už po příchodu na univerzitu v Utrechtu, úplně jiné obzory mu otevřel studijní pobyt v Praze. Nakonec tu zapustil kořeny a našel osobní i profesní ukotvení. 

Neděle byla dnem chození do kostela

Peter Morée se narodil 28. ledna 1964 v Nizozemsku, v obci Nieuw-Beijerland, která leží asi dvacet kilometrů od Rotterdamu v oblasti ostrovů a řek. Jeho matka Lijnie Moree-Kranenburg byla nejstarší z devíti dětí. Měla pouze základní vzdělání a po sňatku s Peterovým otcem již nikdy nepracovala, zůstala v domácnosti. Otec Leen Morée, narozený v roce 1932, pocházel také z Nieuw-Beijerland, získal jako první z rodiny středoškolské vzdělání a pracoval pro ropnou firmu Shell v Rotterdamu. Rodiče se vzali v roce 1959. Pamětník má staršího bratra Conna, mladšího bratra Johana a sestru Elsbeth. Rodiče kladli velký důraz na hodnotu vzdělání.

Rodinné prostředí Petera Morée bylo silně zemědělské, což bylo dáno i úrodnou oblastí, ve které žili. Za druhé světové války, která v Holandsku začala 10. května 1940, v době takzvané hladové zimy roku 1944, jezdili obyvatelé Rotterdamu do okolních vesnic pro zásoby, aby zmírnili nedostatek potravin ve městě. Peterovu matku tato doba tak ovlivnila, že si zvykla hromadit zásoby pro případ ohrožení i v době míru.

Rodiče i prarodiče z obou stran byli protestanti patřící k poměrně striktní kalvinistické větvi. Dědeček z matčiny strany vedl malou farmu a byl to přísný, ale praktický člověk. Dědeček z otcovy strany byl za války domácí řezník a zedník, ale zemřel, když bylo malému Peterovi osm let. Pamatuje si jeho pohřeb v kostele, což byla jeho první konfrontace se smrtí. 

Jeho dětství silně ovlivňovala náboženská pravidla a v některých oblastech života i dogmatismus. V neděli se nepracovalo, patřila spíše formálním návštěvám u prarodičů a hlavně chození do kostela – ty se v obci nacházely tři. Čtyřikrát do roka se v jejich sboru konala Večeře Páně jen asi pro dvacet lidí, jelikož farář vyžadoval splnění přísných kritérií. Pamětníkovi rodiče se jich účastnili, ale on sám říká, že na tento typ víry nemá světlé vzpomínky. Otec také hrál v kostele na varhany, a když nebyl přítomen farář, dlouhá kázání se předčítala. 

Očkování znamená nerespektovat vůli Boží

Vztah rodičů k přísným církevním pravidlům poznamenaly dva zásadní momenty. „První moment, kdy rodiče objevili, že je třeba s tím náboženstvím trochu opatrněji a tolerantněji zacházet, byl, když mně bylo šest let a mladší brácha dostal dětskou obrnu. Samozřejmě očkování existovalo, ale v těchto kruzích se říkalo a částečně dodnes říká, že očkovat se nemá, protože Bůh nás chrání, a pokud onemocníme, tak je to Boží vůle. Opakovaně byly vlny dětské obrny, a když bráchovi byly čtyři roky, nemoc ho zasáhla. „A ten první dopad byl, že nemohl chodit, ochrnul,“ vzpomíná Peter Morée. Tato zkušenost přiměla rodiče přehodnotit své rozhodnutí a nechat děti očkovat, čímž si vysloužili odmítnutí od striktní části sboru. Druhým okamžikem, kdy museli zvažovat svou naprostou oddanost církvi, byla chvíle, kdy starší bratr chtěl odejít z církevního gymnázia na zemědělskou školu. Rodiče to nakonec přijali, protože si uvědomili, že je možné tolerovat i vlastní volbu dětí.

Peter Morée navštěvoval už od čtyř let mateřskou a následně šest let základní školu. Potom studoval, stejně jako většina jeho spolužáků z vesnice, dalších šest let na gymnáziu v Rotterdamu, které patřilo ke školám založeným pro konzervativní protestantské kruhy. Do Rotterdamu dojížděl dvacet kilometrů, v hezkém počasí i na kole. Velkým zážitkem se pro něj stala návštěva Belgie v druhém ročníku gymnázia. „Jeli jsme na tejden na exkurzi a bylo to důležitý. Jednak jsem se tam šíleně zamiloval do jedný holky. Bruggy jsou krásný a v Gentu jsem viděl nádhernej katolickej kostel, taky je odtamtud jeden vlámskej básník. A když jsme o něm dělali prezentaci, tak jsem objevil hudbu Césara Francka,“ vypráví pamětník o tom, co pro něj tento zájezd znamenal. 

Otevřel se mi nový, barevný svět

Během studia na gymnáziu se začal zajímat o mezinárodní politiku, zejména o Blízký východ a východní Evropu. Zapojil se do velkých mírových demonstrací proti umístění amerických raket Pershing v osmdesátých letech, což jeho pravicově smýšlející a konzervativní rodiče nechápali a nesouhlasili s tím. Zlomem pro něj byla také návštěva východního Berlína v pátém ročníku gymnázia, jeho první kontakt se světem za železnou oponou. Město a lidé mu připadali šedí a zcela jiní. Získal tak možnost nahlédnout poprvé do reality totalitního režimu. „Chtěl jsem vědět, proč se to děje, co je za tím, ne jak se to jeví,“ popisuje pamětník, proč měla návštěva Berlína pro něj zásadní význam i do budoucna.

Po maturitě v roce 1982 se nejprve zamýšlel věnovat ekonomii nebo historii. K možnosti studovat teologii ho přivedl na samém konci gymnázia kamarád, který se chystal studovat tento obor, a Peter Morée se tedy zapsal na fakultu v Utrechtu. Doufal, že najde odpovědi na otázky, které si chtěl vyjasnit. Například konzervativní pojetí víry mělo podle něj dvě stránky. „Tam byla poměrně velká jistota. Já jsem nezvážil možnost nevěřit nebo nepatřit k církvi. To není varianta, která se tam vyskytuje, ale ta jistota má snad nějaký pozitivní efekt na vývoj a sebevědomí. To negativní samozřejmě je, že mně se teprve po osmnácti letech, když jsem začal studovat, otevřel svět, kterej jsem vůbec neznal. Najednou jsem se musel vyrovnat s tím, že svět je mnohem barevnější, než jsem si představoval. Já jsem tím byl fascinovaný, ale to je právě ten problém,“ vysvětluje Peter Morée limity přísné protestantské víry. 

Během univerzitních studií se začal setkávat s lidmi, kteří měli vazby na východní Evropu, a zapojil se do aktivit Hebe Kohlbrugge, protestantské teoložky a členky holandského odboje.[1] Ta měla od šedesátých let 20. století kontakty s československými evangelickými kruhy, zejména s Josefem Luklem Hromádkou a Jaroslavem Ondrou, tehdy ještě v rámci Křesťanské mírové konference (KMK). Hebe Kohlbrugge spojovala několik skupin lidí, kteří zejména od roku 1968 pomáhali disidentům a členům církve v Československu. „Okupace roku 1968 způsobila i v Holandsku velkou krizi levicové politiky a byla vnímána jako absolutní bezpráví,“ dodává Peter Morée.  

Hebe Kohlbrugge se zaměřovala zejména na dodávání informací a podkladů pro konání bytových seminářů, organizovala i návštěvy zahraničních osobností na těchto nelegálních setkáních v bytech československých disidentů. Tyto činnosti také částečně sama financovala. „Měla lidi na transport a udržování kontaktů s disentem – tam jsem patřil já – pak měla lidi na bytové semináře, bylo to oddělené, jezdili jako turisti, někdo třeba věděl, že má otevřít garáž v určitý čas, oni tam vjeli, aby to nebylo vidět,“ vysvětluje pamětník, jak pomoc probíhala. On sám dostal za úkol udržovat kontakty s církevními a disidentskými kruhy a vozit přes hranice tajnou korespondenci. Zároveň mu nabídla roční studijní pobyt v Praze na tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakultě.

Oslovil mne ten rozměr vnitřní svobody

V té době měl za sebou tři ročníky teologické fakulty v Holandsku a musel ještě přesvědčit rodiče. „Oni nikdy nikam nejeli, báli se, že za železnou oponou je už Sibiř, gulagy, a považovali to za extrémně nebezpečné,“ dodává. Začátkem října 1985 přijel sám s kufrem vlakem do Prahy a ubytoval se v Husově bohosloveckém semináři v Jirchářích. Rychle se seznamoval s neoficiálním studentským životem, který byl pro něj zajímavý a osvobozující. Setkával se s klíčovými postavami českého evangelického disentu a prostředí tzv. šedé zóny, jako byli chartista Pavel Hlaváč v Proseči a Pavel Kalus v Prosetíně.

Z profesorů na něj silně zapůsobil církevní historik Amedeo Molnár, který ho inspiroval k jeho budoucí pracovní kariéře a zaměření na českou reformaci. Důležitý byl pro něj také kontakt s kulturními kruhy, například s Jonatanem Tomešem, který jej zasvětil do světa staré hudby. Avšak na fakultě působili také učitelé, kteří nejenom přitakávali normalizačnímu režimu, jako Jaroslav Ondra nebo Milan Opočenský, ale někteří z nich byli i spolupracovníky Státní bezpečnosti (StB). „Nejhorší bylo, že spolupráci s režimem chtěli ospravedlnit teologicky,“ poznamenává k tomu pamětník.

Pobyt v Praze byl pro Petera Morée velmi obohacující hlavně díky mimoškolním setkáním a stal se zásadním zlomem v jeho životě. Poznal, že impulzy pro svobodné diskuze a teologický rozvoj přicházejí spíše od spolužáků a farářů, jimž hrozilo odebrání státního souhlasu, než od oficiálních institucí jako státu, vedení fakulty a oficiálních představitelů tehdejší církve. Po skončení pobytu se mu ani nechtělo vrátit se do Nizozemska. 

Silně na něj zapůsobil příběh dvou holandských známých, kteří byli zatčeni v Československu za pašování samizdatových a nepovolených knih. Byli odsouzeni a strávili asi dva měsíce ve vězení, pak je propustili pod tlakem holandského státu. „Ten rozměr vnitřní svobody mne hrozně oslovil, ano, rizika tu jsou, ale stojí to za to, chceme za něco bojovat,“ vysvětluje.   

Na jaře 1987 dostal za úkol převézt rukopis nového církevního zpěvníku, který připravoval Jan Keller, evangelický farář z Jimramova, do Holandska k vytištění. Rukopis ukryl do příruční tašky a celníci ho ani při důkladné kontrole v Chebu nenašli. V Holandsku pak zpěvník dostal název, který navrhl Peter Morée, Nová píseň. Výtisky pak dostali jiní spolupracovníci zpět do Československa, kteří pro pašování literatury často používali karavany s dvojitým dnem. 

Peter Morée po návratu do Nizozemska zjistil, že pro něj už předchozí holandský život není uspokojující. Protože se naučil česky, v prvních dvou až třech letech po roce 1987 jezdil do Československa velmi často, asi pětkrát ročně. Udržoval kontakty s teology a organizátory bytových seminářů, hlavně s Ladislavem Hejdánkem a Jakubem Schwarzem Trojanem. 

V letech 1987 až 1990 studoval Peter Morée teologii a slavistiku se zaměřením na češtinu na univerzitě v Utrechtu a Amsterdamu. Zároveň se zapojil do holandské lidskoprávní iniciativy Informatie over Charta 77, díky svým jazykovým znalostem překládal materiály pro časopis šířící informace o dění v Československu.

V listopadu 1989, kdy probíhala v Praze sametová revoluce, pobýval pamětník v Utrechtu. Spolu s kamarádkou Janou Šilhanovou se rozhodli odjet do Prahy, kam dorazili 23. listopadu 1989. Účastnil se demonstrací na Václavském náměstí a Letné a za silný zážitek považuje modlitbu Václava Malého na obrovském shromáždění na Letné.

Za některé hodnoty je třeba bojovat

Magisterské studium dokončil na jaře 1990 a rozhodl se vrátit do Československa, protože chtěl sledovat probíhající změny po demokratickém převratu. Mezitím se zabýval českými církevními dějinami a připravoval si doktorandský projekt. V rámci přípravy disertační práce o Milíčovi z Kroměříže studoval v letech 1990 až 1991 pomocné historické vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Na dva roky se vrátil do Nizozemska, aby dokončil církevní přípravu, vikariát, a mohl případně působit jako farář – tím se ovšem nestal.

Definitivně se do Prahy přestěhoval v říjnu 1993, na základě nabídky od tehdejšího děkana Evangelické teologické fakulty (ETF) Jakuba Schwarze Trojana. Doktorskou práci obhájil v Amsterdamu v roce 1998. Na fakultě se původně orientoval na dobu středověku, ale později se na popud děkana Martina Prudkého přeorientoval na moderní dějiny, zejména období komunismu. V pozadí mj. stálo to, že k vnitřním zájmům nebo sporům v rámci fakulty mohl mít jako člověk pocházející z nečeského prostředí svobodnější přístup. 

Spolu s Pavlem Hlaváčem a dalšími se zaměřili na mapování historie Českobratrské církve evangelické (ČCE) v letech 1948–1989 ve sbornících Cesta církve a také na analýzu vztahu někdejší německé evangelické církve v Československu k nacismu. Klíčovou postavou jeho bádání se stal Josef Lukl Hromádka, jehož politické angažmá a levicové důrazy zkoumal v kontextu českého protestantismu a snah o přežití církve za režimu. Peter Morée zdůrazňuje, že „v Čechách přes dějiny sami sebe vysvětlujeme, dějiny jsou tu živé, pomáhají určit národní identitu“.

Poměry na fakultě po roce 1990 byly ve znamení nástupu bývalých disidentů do vedení, kteří byli před rokem 1989 režimem potlačováni. Peter Morée se domnívá, že ačkoliv děkan Jakub Trojan deklaroval úmysl vést dialog mezi profesory, kteří na fakultě zůstali během normalizace, a nově příchozími, k žádné katarzi nedošlo. Neveřejný postup bez jasného prohlášení podle něj vedl k tomu, že se fakulta s problémem své minulosti a přizpůsobování nevypořádala dodnes. 

Peter Morée se také stal zakládajícím členem občanského sdružení Institut Pontes, které se od konce devadesátých let věnuje podpoře nezávislých, zejména církevních iniciativ na Kubě. Své aktivity v oblasti lidských práv vnímá jako pokračování inspirace z českého evangelického prostředí osmdesátých let, které jej naučilo, že: „za některé hodnoty je třeba bojovat, riskovat a něco taky obětovat“, jak říká na závěr svého vyprávění pro Paměť národa. 

V roce 2025 žil Peter Morée v Praze a působil na katedře církevních dějin Evangelické teologické fakulty (ETF) Univerzity Karlovy.

 

[1] Hebe Kohlbrugge. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2025, 2024-04-06. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hebe_Kohlbrugge. [cit. 2025-10-12].