Cecilie Machovčáková

* 1948

  • „Tam ti Židé byli prostě, to bylo plotama oddělené. I tu kremačku jsem viděla zbořenou, kde jich pálili. Ale kde žili, to bylo tam tak nacpané. Teplo tam určitě nebylo. A tito [Romové] žili v búdách z prken v těch barácích. A ty hrozné řady těch záchodů. No to muselo být... Já si to nedovedu představit, ani připustit si to nedovedu, že takhle mohli ti lidé žít. Že to vlastně přežívali...“

  • „Já jsem chodila do práce a táta mi povídal: ‚Posluchej, když nebudeme doma, budeme na Babě.‘ Tam je kopec vedle nemocnice, za nemocnicou. ‚Tam budeme, tam nás najdeš v lese.‘ Kdyby utekli. Osmašedesátý rok ho úplně skolil...“

  • „Jedno si pamatuju velice dobře, že když byla okupace, můj chlapec měl akorát rok a já jsem chodila do práce do Svitu, tak mi [matka] říkala, že jestli by se to mělo opakovat [perzekuce Romů jako za války], to řekla asi desetkrát, dvacetkrát, že kdyby se to mělo opakovat, tak by nás všechny potrávila a pak nakonec sebe. Že by nechtěla, abysme zažili to, co oni.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 16.11.2021

    (audio)
    délka: 02:12:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako děti jsme se nemohli ptát, to bylo tabu

Cecilie Machovčáková, první svaté přijímání, asi 50. léta
Cecilie Machovčáková, první svaté přijímání, asi 50. léta
zdroj: archiv pamětnice

Cecilie Machovčáková, rozená Murková, přišla na svět 28. dubna 1948 ve Veselé nedaleko Slušovic. Rodiče Hedvika Heráková a otec Antonín Murka patřili k původním moravským Romům a vyrůstali na Valašsku. Během druhé světové války byli oba deportováni do „cikánského“ tábora v Hodoníně u Kunštátu. Otci Antonínovi se podařilo na jaře roku 1943 utéct a skrýval se u valašských pasekářů v okolí Zlína. Ještě roku 1944 vstoupil do partyzánské brigády Jana Žižky a s přezdívkou Tonda Cigán se zapojil do akcí v okolí Prlova i na Ploštině a také se 5. května 1945 podílel na osvobození Vizovic. Z Antonínovy nejbližší rodiny přežil holokaust jen jeho bratr Rudolf. Matka pamětnice Hedvika porodila v „cikánském“ táboře v Hodoníně u Kunštátu syna Antonína, ale za dva měsíce zemřel. V srpnu roku 1943 byla Hedvika společně s většinou nedobrovolných obyvatel Hodonínku odvezena hromadným transportem do KT Auschwitz. Po internaci v „cikánském“ táboře v Auschwitz-Birkenau, kde zahynula většina její rodiny, putovala do KT Ravensbrück a v dubnu 1945 přežila pochod smrti a dočkala se osvobození. Několik let po válce se rodiče znovu rozhodli pro společný život. Zprvu žili nedaleko Lípy, od šedesátých let pak v Gottwaldově na Podvesné v baťovském půldomku. Otce živila práce pro podnik Pozemní stavby. Cecilie vyrostla jako nejstarší z devíti dětí. Moc si přála studovat na výtvarné škole v Uherském Hradišti, ale aby mamince pomohla s domácím rozpočtem, musela nastoupit po deváté třídě do zaměstnání. Celý život pracovala v šicí dílně ve Svitu. S manželem Petrem Machovčákem vychovali syna a dceru, ale Cecilie brzy ovdověla. Pracovala až do odchodu do důchodu, v roce 2022 žila ve Zlíně.