Zdeňka Lukašíková

* 1929

  • „Komunisté vlastním svým členům říkali na schůzích, že nic takového [měnová reforma] se dít nebude. Dodnes si pamatuji, že jsme měli kancelář na náměstí v Třebíči a na dolní straně byly obchody, kam lidé chodili nakupovat textil, potraviny a všechno. Náš vedoucí, silný komunista, nám říkával a ukazoval si na lidi z kanceláře: ‚Podívejte se, jak ti lidi blázní.‘ Komunisté komunistům řekli, že žádná reforma měny nebude. A najednou to padlo. Vzpomínám si, že ten můj vedoucí přišel do kanceláře zdrcený. Komunisté jim tvrdili, že žádné peníze nepadnou.“

  • „Když byla maturita v roce 1949, na sobotu vyšla zkouška z matematiky. Já jsem šla za ředitelem školy a řekla jsem mu: ‚Ne, pane řediteli, já v žádném případě v sobotu nepůjdu.‘ A on na to: ‚No, to neříkejte, nedostanete maturitu. Ale počkejte, vy jste co? Napište na ministerstvo.‘ Já jsem napsala na ministerstvo školství, že jsem členkou Církve adventistů sedmého dne a že světím sobotu, která je sedmým dnem, a že zkoušky z matematiky mají být v sobotu, takže žádám, aby mi je přeložili na jiný den. A ten zázrak se stal. Ministerstvo v době komunismu mi přeneslo zkoušku z matematiky na další týden na úterý. Že je to něco zázračného?“

  • „Byla to veliká pohoda, že jsme vůbec netušili a neprožívali, kolik lidí tenkrát bylo bez práce. Moje maminka ráda uvařila polívku, a když přišli žebráčci, ti chodívali každou chvíli, ale byli velmi klidní, maminka jim dala polívku nebo peníze. Když dala korunu, bylo za ni pět rohlíků a ti lidé byli spokojení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherský Brod, 24.08.2022

    (audio)
    délka: 01:05:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté mi dovolili světit sobotu volnem. Zázrak se stal

Zdeňka Lukašíková při cestování po roce 1989
Zdeňka Lukašíková při cestování po roce 1989
zdroj: Archiv pamětníka

Zdeňka Lukašíková se narodila 27. května 1929 v Baťově nemocnici ve Zlíně mamince Amálii, která byla švadlenou, a otci Stanislavovi, který byl u Baťů vedoucím obuvnické dílny. Spolu s rodiči a bratry Stanislavem a Miroslavem se pamětnice v roce 1932 přestěhovala do Třebíče, kde byl otec umístěn v nové pobočce Baťových závodů. V dětství viděla následky Velké hospodářské krize, zažila válečná léta i osvobození Rudou armádou, které označuje za klidnou výměnu vojsk. Jako stoupenkyně Církve adventistů sedmého dne vzpomíná na dobu, kdy byla jejich církev zakázána, i na to, jak se jejím životním příběhem prolíná snaha udržet si i během komunismu volné soboty, které v její církvi světí. V době natáčení žila Zdeňka Lukašíková v domově pro seniory na Slovácku a věří, že každý člověk má dar, který musí během života rozvíjet.