Jaroslav Langer

* 1924

  • „Dva tanky byly asi 50 m od domu, kam jsme zašli do sklepa, a střílely na kraj do Březců. Nic jiného se nedalo dělat. Když jsme byli ve sklepě v té jedné vile, přijel další německý tank a zastavil mezi vilami, schoval se mezi ně. A jakmile zjistil, že tam jsou Sověti, vyjel, oddělal je, vystřelil na ně, zničil je a zase zajel zpět mezi vily. Od nás od sklepa byla asi tři metry. Dokonce tam v jednu chvíli přiletělo i sovětské letadlo na ten tank. Jak to dopadlo, nevím. Celý den 6. května jsme strávili ve sklepě.“

  • „Vezli nás, my jsme těžko mohli vědět kam, ale už byl den, dopoledne. Bylo to ústředí gestapa a tam bylo to, po čem jste se ptali. Za prvé – každého nás dali do jiné místnosti a byly tam nápisy: 'Češi, držte hubu!' A takové výkřiky Čechů, takže jsme tam nebyli první. Zavolali mě prvního. – ‚Setzen Sie sich.‘ Tady jsem se posadil a tady byla volná lávka, tam nikdo nebyl. Kvidoša nechali v té druhé místnosti. A se mnou byli dva gestapáci. Budu říkat česky, co říkal. Podíval se na mě soustředěně a pravil: ‚Vaše jméno, příjmení, narození, bydliště, škola. Ještě jednou!‘ A zas: jméno, příjmení... Myslel si, že mám nacvičené jméno atd.“

  • „1. září jsem začal chodit do čtvrté měšťanky. Začaly takzvané čtvrté měšťanky - to bylo! On má čtvrtou měšťanku - to už bylo něco! Byla v Zábřehu, a když se tam šlo na náměstí, stál tam vysoký světelný kandelábr a na něm jako oběšenec henleinovec. Měl tralalák, šráky [kšandy], kalhoty s padacím mostem, bílé podkolenky. A tady měl nápis: 'Třetí říše dobře izolována. Po našem boku stojí Francie, Anglie a Sovětský svaz.' To vidím na tyto oči. Každý se na to díval. A visel tam ještě dvacátého osmého, než nastal Mnichov.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 06.02.2021

    (audio)
    délka: 01:45:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 13.02.2021

    (audio)
    délka: 02:09:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Olomouc, 06.03.2021

    (audio)
    délka: 02:02:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Totálně nasazený jsem byl v Německu, ale o život mi šlo vedle našeho domu ve Štěpánově

V době totálního nasazení, Tailfingen, Německo, 1944
V době totálního nasazení, Tailfingen, Německo, 1944
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Langer se narodil 8. prosince 1924 ve Štěpánově u Olomouce. Vyrůstal jako jediný syn matky Anny, rozené Rameltové, a Josefa Langera. Rodiče se krátce po svatbě rozvedli a maminka se o malého Jaroslava starala sama. Dětství prožil pamětník převážně ve Štěpánově v malém domku a hlavně na ulici, kde patřil do dětské party, ve které se mísily české děti s německými. Později vstoupil i do skautského oddílu. Od dětství vášnivě hrával fotbal, později i hokej, a byl všestranně pohybově nadaný. Od léta roku 1938 do doby zabírání Sudet žil s maminkou v Ráječku nedaleko Zábřehu, pak se opět vrátili do Štěpánova. Za druhé světové války vystudoval obchodní akademii v Olomouci. 15. března 1944 obdržel povolání na práci pro Říši. 1. dubna odjel vlakem nejprve do německého Stuttgartu, později se přemístil asi o 80 kilometrů jižněji do Tailfingenu. Během totálního nasazení podnikl s kamarádem Kvido Kolomazníkem výlet do Kostnice, kde je zadržela německá hlídka a dva dny strávili ve vězení. V srpnu 1944 si Jaroslav požádal o dovolenou v protektorátu a na práci do Německa se už nevrátil. Osvobození prožil za dramatických okolností ve Štěpánově. Po válce absolvoval základní vojenskou službu v Olomouci a Brně a poté pracoval jako účetní na stavbě přehrady Vír. Roku 1951 byl povolán ze zálohy na mimořádné cvičení a později zůstal jako voják z povolání u Československé lidové armády (ČSLA). Působil např. jako náčelník učební skupiny na vojenské vysoké škole v Martině. Ačkoliv zůstal po celý život nestraníkem, v armádě skončil roku 1980 v hodnosti podplukovníka. V 80. letech se mu povedlo několikrát vycestovat do zahraničí – například do Kanady na pozvání dávného přítele, se kterým se seznámil během svého pracovního nasazení v Německu. V posledních letech komunismu se o jeho cesty zajímala i StB, jak vyplývá z dochovaného archivního materiálu OB-1046 OV. Pamětník prožil velkou část života s rodinou v Brně, s manželkou Ludmilou, rozenou Schäferovou, vychovali dvě děti. V roce 2021 žil v Olomouci.