Vincenc Kummer

"My jsme přijížděli v autě, za kterým jsem měl malý přítažný vozík. Přijížděli jsme k tomu Rozvadovu, začalo pršet. A na Rozvadově nás znali, protože když jsme jezdili s Gottem, tak vždycky když jsme se vraceli, tak jsme celníkům koupili balíček, kde byly cigarety, čokolády a něco na pití, tak jsme jim to tam nechali. A vždy ta celní kontrola pak proběhla velice hladce. Byli tam celníci, kteří byli zlí a kteří byli dobří, o těch se vědělo. Když jsme přijížděli k tomu Rozvadovu, tak se zvedla závora, vjeli jsme do toho kontrolního celního prostoru a před námi stál holandský mercedes. A vyšel ten starší, malý celník, který byl zlý. To jsem si říkal, že jestli přijde k nám, tak skončíme v Ruzyni [ve vězení] taky. A nevím, co by se bývalo stalo s malou dcerkou, šestiletou, co jela s námi v autě. Já jsem měl auto plné, měl jsem tam dokonce kontrabas, v tom přívěsu jsem měl všechny nejnutnější věci. Ale byl tam jeden mladý, a ten starý, zlý se vrhl na ty Holanďany a nechal je vytáhnout všechny kufry do deště na lavici a kontroloval, a k nám došel ten mladý. A říká: ‚Dobrý den, pane Kummer. Tentokrát jedete na dovolenou?‘ A já říkám: ‚Ano, ano, na dovolenou s celou rodinou.‘ Papíry si vzal, vše bylo v pořádku. Šel dozadu a říká: ‚Otevřete mi ten přívěs.‘ Tak jsem vystoupil a otevřel ten přívěs a on ho zvedl jen na dva centimetry a hned ho zase zavřel. Tak mi bylo jasné, že jemu bylo jasné, jaká byla situace, a že bylo vše v pořádku."