Doc. PhDr. Jiří Kocourek , Ph.D.

„Těchto nás pět dostalo potom nabídku, protože už jsme praktikovali, už jsme nějak fungovali. To už bylo i po smrti Kučery i po smrti Dosužkova, jsme přebírali ty jejich pacienty do naší vlastní péče. Takže jsme praktikovali, analýzu dělali, takže jsme byli pozváni na kongres mezinárodní psychoanalytické společnosti s tím, že tam budeme pasováni na analytiky. Což se stalo, bylo to v Římě v roce 1989. Bylo to pro mě trochu problémové a trochu specifické, protože to byl rok, kdy jsem poprvé měl navrácený pas, který mi sebrali s Chartou. Takže jsem byl v nejistotě, jestli se tam budu moct dostat. No, prošlo to, to ještě bylo před revolucí, to bylo v srpnu. Jeli jsme – Mikota řídil – otlučeným embéčkem, to byla hrozná jízda, to byla spanilá jízda do Říma. No a tam my, kteří jsme neměli ani korunu – myslím, že dva z nás měli devizový příslib, ostatní neměli, pár, úplný pakatel, jsme se tam ocitli. Myslím, že to byl Mariot nebo Kempinski, nějaký takový super hotel, tam jsme byli ubytováni, všechno nám pochopitelně platili, byla to jejich záležitost. No a tam jsme na tom velikém fóru několika stovek přítomných byli skutečně pasováni, prohlášeni jako čeští psychoanalytici ,lege artis‘. Veliká sláva, pochopitelně jsme si to užívali a srdíčko se v nás tetelilo blahem a radostí, že konečně, po tolika letech, i za těchto hrozných podmínek se to mohlo všechno udát.“

„Za války, aspoň tak já to vím z povídání matky a potom později i babičky, byla situace pro prarodiče z matčiny strany relativně dost náročná a komplikovaná. Z počátku ne, za Protektorátu mohli nějak fungovat, a děda, jmenoval se Procházka, o kterém v tomto kontextu nějak jde, zažádal o říšsko-německé občanství. Do toho ještě jedna docela významná skutečnost, která určila osud prarodičů. Protože, a to jsou už mé domněnky, pravděpodobně tato skutečnost, že zažádal o říšsko-německé občanství, plus – navíc ve věku už relativně pokročilém – třiačtyřicet pětačtyřicet roků –zažádal o vstup do wehrmachtu. A toto všechno vlastně pravděpodobně mohlo být důvodem, proč babička nebyla poslána do koncentráku, protože ona po své rodině byla Židovkou. Myslím si to, jinak si to nedokážu vysvětlit. Reálie jako takové jsem nikde nenašel, nebo argumenty ve prospěch tohoto vidění. Potom se to samozřejmě dále vyvíjelo, děda padl někde u Kursku a v poválečné době, bezpochyby po několika málo měsících po osvobození, i když osvobození v uvozovkách, osvobození Brna Rudou armádou, došlo k tomu, že má babička, matka i její sestra byly zařazeny do toho brněnského transportu Němců, dolů do Rakous.“