Mgr. Václav Keprt

* 1960

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „A pak současně, samozřejmě se vznikem Občanského fóra, já jsem byl tehdy zaměstnancem zemědělského družstva, takže já, ještě se svým kamarádem Bohumilem Kamarádem, hezké jméno i příjmení, tak jsme byli iniciátory založení Občanského fóra v kolchoze. A tam to bylo dobré, to byla taková komunistická peleš. Tam opravdu to měla strana pevně v rukách, a takže tam to bylo zajímavé, tam si nás vzali na paškál a teď tedy nám domlouvali, jak jsme nerozumní a jak stojíme na špatné straně a jak bychom se měli od toho držet dál a raději tedy: ,Pojďme se bavit, jak ta věc jde zreformovat.´ A nám už tehdy bylo jasné, že nic reformovat nejde.“

  • „Policie ne, ale stalo se také, že byly signály, že jsme třeba se nějak rozprchli dřív anebo, my jsme byli fakt hodně obezřetní, my jsme se tam trousili z různých stran a po jednom, po dvou a s časovým odstupem, že to nebylo tak, že bychom se tam nahrnuli jako stádo a: ,Františku, nazdar, jsme tady a jdeme dělat konspirační činnost.´ No tak, to ne. Byli jsme na zemi, věděli jsme, co hrozí, nikdo sám sebe nechce vystavovat zbytečnému riziku, nějaké šikaně, vyhazovu ze školy, z práce a podobně. Takže, byli jsme opatrní, ale nebyli jsme pasivní.“

  • „Samozřejmě, bylo to v nás, byl v nás nakonec i ten rok šedesát osm, vždyť to všechno bylo ve stejné době, takže, ano, pamatuji si, jak jsem s tatínkem, když psal: ,Za Dubčeka, za svobodu, okupantům ani vodu´ a podobá hesla. Čili, prožívali jsme s těmi rodiči všechny tady ty strachy, maminka nám balila batůžky, dávala nám do nich usušený chleba a to si vzpomínám, když nad námi létala letadla. Ten strach, okolo baráku nám jezdily tanky, třásl se nám barák a rozoraná silnice, viděli jsme, že se děje fakt něco zásadního, něco fatálního a teď samozřejmě, to nešlo zakrýt ten strach a nevidět ho u rodičů, kteří měli zkušenost z války, to jsme opravdu seděli doma, modlili jsme se a chystali jsme se na to, že třeba budeme muset utéct z baráku.“

  • „A jinak, já jsem to měl doma takové jednoduché. Našeho tatínka soudili za rozvracení republiky, pamatuji si ten strach, jaký jsme měli, že půjde do vězení a co budeme dělat, co budeme jíst, a hodně jsme to prožívali, oba s maminkou přišli o práci a pak samozřejmě jsme poslouchali Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a já jsem přišel ze školy, podělil jsem se o to, co nám nalili do hlavy ve škole, táta se rozčílil a hned nám dal druhou lekci, jak je to doopravdy, a já jsem vlastně cítil tu nesvobodu, rozpolcenost, že nemůžu ani svobodně říct, co si myslím, že se doma můžu chovat jinak, ve škole že se můžu chovat jinak, že nemůžu říkat, co si myslím, že nemůžu dělat, co chci. Takže my jsme naštěstí pro mne a pro nás, vyrůstali v té výchově, která nám dávala zrcadlo společnosti a hned nám říkala, jak je to doopravdy a jak ten režim je zbabělý, zrůdný, zvrhlý a krutý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zábřeh, 16.11.2024

    (audio)
    délka: 09:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 11.02.2025

    (audio)
    délka: 02:06:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V tu chvíli bylo jasné, že komunismus musí konečně zemřít

Václav Keprt v roce 2025
Václav Keprt v roce 2025
zdroj: Post Bellum

Mgr. Václav Keprt se narodil 9. srpna 1960 v Šumperku. Vyrůstal v Zábřehu na Moravě v rodině Miloslava a Ludmily Keprtových – rodiče jej, i jeho dva sourozence, vedli odmala ke katolické víře. Rodina byla perzekvována komunistickým režimem hlavně pro otcovy nesmlouvavé názory, podpis petice 2000 slov, či zamítavý postoj k sovětské okupaci ze srpna 1968. Miloslav Keprt také v době uvolnění šedesátých let pomáhal znovuobnovit hnutí Skaut – Junák, kam do oddílu vlčat nastoupil i jeho syn Václav. Během začínající normalizace režim skauting znovu zakázal a Václav byl svědkem, jak jejich tábornické potřeby a skautské věci odnášejí lidé z úřadu. V roce 1970 chtěli otce obvinit z rozvracení republiky a odsoudit jej do vězení. Pro nedostatek důkazů a svědků, kteří by proti němu byli ochotni vypovídat, k tomu naštěstí nedošlo. Ale režim si našel jinou cestu k pomstě – otec přišel o práci plánovače ve strojírenství a musel vykonávat ne příliš lichotivé povolání sběrače a výkupce kožek. Jeho syn Václav zase nesměl studovat střední školu. Vyučil se tedy zahradníkem a v patnácti letech se poprvé setkal s katolickým knězem Františkem Kunetkou, který jej uvedl do tajného křesťanského společenství, což později vedlo k seznámení a přátelství s filosofem a teologem Josefem Zvěřinou. Václav Keprt se během normalizace zapojil do distribuce samizdatu a během sametové revoluce v roce 1989 spoluzakládal buňku Občanského fóra v místním JZD. V době demokracie pomáhal znovu vybudovat režimem zakázaný skauting a již během první poloviny devadesátých let vedl zábřežskou Charitu. Od roku 2003 působil jako ředitel Arcidiecézní Charity Olomouc, v jejímž rámci se podílel na množství pomoci doma i v zahraničí. V roce 2024 obdržel Cenu Charity za svůj celoživotní přínos této organizaci. V době natáčení rozhovoru žil Václav Keprt v Zábřehu na Moravě.