Mgr. Václav Keprt

„Policie ne, ale stalo se také, že byly signály, že jsme třeba se nějak rozprchli dřív anebo, my jsme byli fakt hodně obezřetní, my jsme se tam trousili z různých stran a po jednom, po dvou a s časovým odstupem, že to nebylo tak, že bychom se tam nahrnuli jako stádo a: ,Františku, nazdar, jsme tady a jdeme dělat konspirační činnost.´ No tak, to ne. Byli jsme na zemi, věděli jsme, co hrozí, nikdo sám sebe nechce vystavovat zbytečnému riziku, nějaké šikaně, vyhazovu ze školy, z práce a podobně. Takže, byli jsme opatrní, ale nebyli jsme pasivní.“

„Samozřejmě, bylo to v nás, byl v nás nakonec i ten rok šedesát osm, vždyť to všechno bylo ve stejné době, takže, ano, pamatuji si, jak jsem s tatínkem, když psal: ,Za Dubčeka, za svobodu, okupantům ani vodu´ a podobá hesla. Čili, prožívali jsme s těmi rodiči všechny tady ty strachy, maminka nám balila batůžky, dávala nám do nich usušený chleba a to si vzpomínám, když nad námi létala letadla. Ten strach, okolo baráku nám jezdily tanky, třásl se nám barák a rozoraná silnice, viděli jsme, že se děje fakt něco zásadního, něco fatálního a teď samozřejmě, to nešlo zakrýt ten strach a nevidět ho u rodičů, kteří měli zkušenost z války, to jsme opravdu seděli doma, modlili jsme se a chystali jsme se na to, že třeba budeme muset utéct z baráku.“

„A jinak, já jsem to měl doma takové jednoduché. Našeho tatínka soudili za rozvracení republiky, pamatuji si ten strach, jaký jsme měli, že půjde do vězení a co budeme dělat, co budeme jíst, a hodně jsme to prožívali, oba s maminkou přišli o práci a pak samozřejmě jsme poslouchali Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a já jsem přišel ze školy, podělil jsem se o to, co nám nalili do hlavy ve škole, táta se rozčílil a hned nám dal druhou lekci, jak je to doopravdy, a já jsem vlastně cítil tu nesvobodu, rozpolcenost, že nemůžu ani svobodně říct, co si myslím, že se doma můžu chovat jinak, ve škole že se můžu chovat jinak, že nemůžu říkat, co si myslím, že nemůžu dělat, co chci. Takže my jsme naštěstí pro mne a pro nás, vyrůstali v té výchově, která nám dávala zrcadlo společnosti a hned nám říkala, jak je to doopravdy a jak ten režim je zbabělý, zrůdný, zvrhlý a krutý.“