Josef Jelínek

* 1933

  • „To když jsem dělal na parkovišti, tak tam se sjížděli západní Němci s východníma. Tam se sešli třeba dva bratři. Oba dva dělali na soustruhu. Ten jeden dělal v západním Německu a měl 1200 západních marek a ten měl 1200 zase východních marek. Jenže východní marka a západní, že jo? Tak oni tady vždycky se sešli a většinou ten ze Západu všechno platil. A tady bylo hodně rodin, co se takhle scházely. Anebo já jsem měl kolikrát taky známý šoféry, který jezdili těma autobusama, tak jsem si mohl vyměnit jakýkoliv množství [korun za marky]. A i východní Němci taky vekslovali [měnili si načerno marky], jenže ty chudáci dostali dvě koruny, dvě padesát za jednu marku.“

  • „Všechno na lístky, začali dělat lístky, že jo. Byly lístky na potraviny, šatenky byly, na všechno lístky. No a teď, my jsme de facto snědli chleba, co jsme měli na lístky, tak to jsme snědli během čtrnácti dnů a čtrnáct dnů jsme neměli co. Tak jsme se museli starat. Tak máma de facto hodně pletla, tak začala plést lidem svetry, rukavice, čepice a takový věci. Tak oni vždycky přinesli nějaký starý svetry nebo klubko nějaký a ona z toho pletla a zase jsme měli na živobytí. Protože bylo to špatný s těma penězma, neměli jsme co jíst, my jsme měli furt hlad.“

  • „To tam byly akorát doma moje dvě ségry, bráška nebyl, ten byl někde venku, a máma a já. Sestře bylo osm, mně šest a Aničce byly čtyři. Tak jsme tam řvali pod stolem a padaly tam kameny a kousky cihly a já nevím, co všechno. A tam řvali: ‚Sviniari český, táhněte domů!‘ a já nevím, co ještě. No ale nadávali. A táta, když přišel potom z práce, tak viděl, co se tam dělo, to bylo hrozný... Tak sehnal hned, tam byli ty, co s ním pracovali, tak to dali dohromady nějak a de facto mu vyplatili peníze, co měl jako dostat. To nám potom řekl, že peníze mu dali, takže potom vybrali ty peníze jeho, co měl dostat. Tak se složili a dali je a sehnali nějakýho vozku. Tak naložili nábytek, co jsme měli pár kousků, nic celkem, hlavně hadry a tak, na vůz, koně obalili... kopyta obalili hadrama, pytlovinou nebo co, aby to neklapalo, aby náhodou někde to… A ujížděli jsme de facto do Čech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 06.12.2024

    (audio)
    délka: 06:03:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Karlovy Vary byly největší směnárna na světě, neznal jsem číšníka, který neveksloval

Josef Jelínek jako muzikant, 1975
Josef Jelínek jako muzikant, 1975
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Jelínek se narodil 28. července 1933 v Rosicích u Brna. Z Brna pocházel jeho tatínek František Josef, maminka Marie Magdalena se narodila v Belgii. Josef Jelínek měl ještě starší sourozence z prvního manželství matky s Němcem. Oba rodiče uměli několik jazyků, otec cestoval jako horník za prací po Evropě. Z Brna odjela rodina do Bratislavy-Petržalky, kde otec našel práci v dolech. Odtud kvůli nenávisti vůči Čechům uprchli za dramatických okolností v roce 1939. Usadili se v Židlochovicích u Brna, ale tatínek i nejstarší sestra museli v roce 1940 nastoupit na nucené práce do Německa. Bratr narukoval k wehrmachtu a padl ve válce. Maminka se starala o děti sama, rodina trpěla nouzí. Na jaře 1945 ze strachu před sovětskou armádou uprchla do Rakouska. Rodina se sešla až po skončení války, její členové zamířili na západ Čech a usadili se v Karlových Varech. Polovina domu, ve kterém tam bydleli, se zřítila, ale nikomu se naštěstí nic nestalo. Otec pracoval v jáchymovských dolech, kde viděl kruté zacházení s politickými vězni. Josef Jelínek se po skončení základní školní docházky vyučil sladovníkem a do roku 1952 pracoval v karlovarském pivovaru. Chtěl odjet za prací do Prahy, ale podmínkou propustky z kraje byla praxe v průmyslu, strávil tedy rok v dolech jako pomocná síla. Propustku nakonec nedostal, a se dvěma kamarády se proto rozhodli přejít ilegálně hranice u Kraslic. Na východoněmeckém území je však zadrželi a předali československým úřadům. Proces proběhl na podzim 1953, avšak díky amnestii prezidenta Zápotockého byli po půlroční vazbě propuštěni. Josef Jelínek našel práci v Technických službách, pak v podniku Realistic a v Okresním stavebním podniku. Tam působil do roku 1979, kdy odešel do invalidního důchodu. Oženil se a s manželkou vychovali dva syny, Petra a Josefa. Jeho celoživotní zálibou byla hudba, více než třicet let hrál s kapelami v Karlových Varech a okolí. Poznal důkladně atmosféru lázeňského města, kam se západní Němci jezdili bavit i setkávat s příbuznými z východního Německa, kde se točily marky i tuzexové bony v rukách veksláků. V roce 1984 a 1985 oba jeho synové emigrovali přes Jugoslávii a odešli do Austrálie. Josef Jelínek je tam navštívil roku 1989, a listopadové události a změnu režimu tak sledoval v televizi. Oba synové se nakonec vrátili a začali podnikat v České republice. V roce 2025 žil Josef Jelínek v Karlových Varech.