Milan Jansa

„Vy se tady dotýkáte možná trošku i role místních komunistů – protože milice byly ozbrojená pěst dělnické třídy a komunistické strany a je nutné říct, že někteří komunisté to tady zkoušeli – ještě nepochopili, že je konec, a chtěli použít milice, a já oceňuju, že měli zdravý rozum a že to odpískali – že to odmítli, protože v té době už samozřejmě viděli záběry z Národní třídy, které běžely ve výlohách některých obchodů v Ústí, a viděli, že režim mlátí děti a že do toho nepůjdou. Ale o milicionářích by se tady dalo vyprávět hodně. Řeknu, že na druhou stranu k nám na Občanské fórum chodili různí lidi, kteří třeba pracovali na úřadech. Přišla paní z krajského národního výboru a přinesla nám utajované zprávy o životním prostředí, které nám dokreslily, že je to ještě mnohem horší, než jsme si mysleli. A asi ta paní byla taky komunistka, když dělala na takovém úřadě. A od té doby jsem začal být trošičku ostražitý na úplné paušalizování jednotlivých lidí. Je mi jasné, že komunisté nebyli nic dobrého, ale jednotliví lidé můžou být v některých chvílích zviklaní, ale taky můžou být lidmi, kteří v pravou chvíli udělají, co mají udělat, a nemusejí být zrovna bezpartijní nebo nemusejí být úplně bezúhonní, ale v pravou chvíli udělají pravou věc.“

„Pro mě motivace, že jsem do toho šel, byla v podstatě to, že mi kašlaly děti v postýlce, neustále, a já jsem to přikládal taky tomu prostředí. Bydleli jsme v panelovém domě uprostřed Ústí nad Labem, poměrně vysoko, ale když manželka myla okna, na parapetu se saze daly sbírat. Přišlo mi, že je to dobrý důvod něco udělat. Všelijaké petice byly málo platné. A vyvrcholilo to v listopadu 1989 těmi ekologickými demonstracemi – nálada ve společnosti už nazrávala, protože i předtím byly protesty k obecné politice a ta ekologie tady na severu byla největším důvodem.“