„Ve volném čase já jsem většinu času věnoval turistice. Taková novodobá turistika v Chrastavě začala vlastně v roce 1973. V těch sedmdesátých letech vlastně začala… éra dálkových pochodů. Já na to navážu tím, že v sedmdesátých letech ty dálkové pochody byly velkou moderní formou turistiky a už tenkrát se těch pochodů zakládalo celé množství. A v Chrastavě v roce 73 jsme vlastně začali v novém složení turistického výboru, takže přišly návrhy, abychom tady v Chrastavě založili taky nějakou tradici dálkových pochodů. To bylo na podzim roku 1973 a už v lednu 1974 byl první ročník Chrastavských šlápot.“
„Měli nějakou poruchu na auťáku a tu poruchu si jeden z těch řidičů opravoval na silnici. Měl něco na spodku, ležel pod auťákem. Přijel jiný auťák, to bylo za provozu. A ten náklaďák prostě sebral z té silnice, naboural ho a toho řidiče prostě zranil, odřel mu záda, a jestli měl nějaká poranění… pravděpodobně. Zastavil, že ho jako odveze na ošetření, odjel pět set metrů do lesa a tam ho vyhodil. To byl prostě voják od jiného útvaru. Pak nějak došlo k tomu, že… tomu veliteli, který tam měl nabouraný ten auťák, tak mu říkali: ‚Heleď, tamhle vám v lese vyhodili kamaráda.‘ Tak tam někdo pro něj dojel, naložili ho zpátky na ten auťák, který potřebovali opravit… a ještě tam byla nějaká druhá skupina, která měla odjet s tím… no prostě se tam nějak střídali, jedna skupina odjela. A teď přivezli toho zraněného z lesa a že ho musejí transportovat do špitálu. Tak ho jeden z těch dalších útvarů naložil, a že ho odveze, a mezitím jeden z těch jejich velitelů jim chtěl nějakým způsobem toho zraněného naložit do toho... prostě na auťák. A když mu naložili ten auťák a měl ho odvézt, tak šlápl na plyn a odjel od něj. Ten důstojník, který tam byl s ním, tak se ho to dotklo, tak vzal samopal a začal do něj střílet. Prostě vůbec k sobě neměli žádnou úctu, žádný vztah.“
Jan Horáček se narodil 26. října 1933 v Hlubočince poblíž Prahy do řeznické rodiny. V Praze se vyučil nástrojařem a poté studoval na pokračovací průmyslové škole v Liberci, kde se začal specializovat na textilní strojírenství. Vojnu odsloužil u radistů v Kralovicích na Plzeňsku. Na tyto dva roky vzpomíná v dobrém, protože spolu s dalšími branci ze svého oddílu hrál ve vojenské swingové kapele. Po vojně v roce 1957 se vrátil na Liberecko, konkrétně do Chrastavy, a nastoupil do podniku Totex jako konstruktér textilních strojů. Díky své práci navštívil v padesátých letech Taškent, jenž byl tehdy součástí Sovětského svazu, a učil tam místní techniky, jak zacházet s výrobky značky Totex. V politice se příliš neangažoval. Jedinou výjimku udělal během Pražského jara v roce 1968, během nějž vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), aby byl součástí chystaných změn. V sedmdesátých letech propadl turistice, aktivně se zapojil do turistického výboru. Spoluzakládal dálkový pochod Chrastavské šlápoty, organizoval i řadu zájezdů a akcí pro ostatní turisty. Po roce 1989 nejvíce uvítal možnost vyjet do zahraničí. Až do roku 1999 pracoval v podniku Totex, poté odešel do důchodu a stále se podílel na pochodech a výpravách chrastavských turistů. Zemřel v lednu roku 2025.
