Jindřiška Herclíková

„Když byl konec války, přišli pro ně z Dřís asi tři nebo čtyři pánové a odvedli je do Konětop, že je potrestají. My s Mařenkou, s druhou kamarádkou – měla jsem dvě kamarádky: Marušku a Mařenku – jsme se nevím jakým způsobem dozvěděly, že je tam odvedly. Vzaly jsme kola a že se tam pojedeme podívat. Když jsme přijely do Konětop na náves, tam mají taky docela pěkný rybník, tak kolem rybníku bylo hrozně lidí. Starých, mladých, dětí... Stáli dokola, tak jsme se tam taky protlačily, co se děje. A oni je hodili do toho rybníku. Stará paní se asi chtěla utopit. Protože pánové měli takový dlouhý bidla a jak stáli na břehu, tak vždycky je jako postrčili. Jenomže milá paní nevyplavávala, stará paní Vávrovská, tak ji vždycky s tím bidlem takhle jako podebrali, aby se nadechla a neutopila se. A mladá se nechtěla dát, ta se tam zase plácala, tak ji zase tím bidlem potápěli.“