Miroslav Grüner

"Jo a v tom [roce] 1985 nebo v jakém to bylo... Nevím, co mě vedlo k tomu, jít na fotbal. Jednou jsem šel na Spartu na fotbal. Ani nevím, co mě to napadlo, protože nejsem fotbalista. A když jsem šel z toho fotbalu, bylo to po prvomájovém průvodu a ještě stála tribuna. Starší generace si to bude pamatovat a mladší generace se může podívat na fotky nebo na dokumenty a bude vědět, že stadion fotbalového klubu FC Sparta Praha stojí na Letenské pláni. A na Letenské pláni se odehrávaly prvomájové průvody se všemi mávátky a tím lepším i tím špatným, co to znamenalo. A k Letenskému stadionu vždycky přistavěli tribunu, na které soudruh Husák a spol. mávali lidu. Ta tribuna tam ještě stála a zezadu byly takové salónky nebo já bych řekl ajnclíky. Ale můžeme tomu říkat salónky na ochozu toho stadionu. A já když jsem šel z fotbalu, protože jak jsem dělal v novinách, tak jsem si rád zašmejdil, vychovaný k reportérskému řemeslu, tak jsem do jednoho toho ajnclíku nakoukl a tam stál na trojnožce lehký kulomet namířený přes tu tribunu na Letenskou pláň. Asi tam byl připravený, kdyby diváci fotbalového utkání nějak zazlobili." "A to bylo kolem 1. máje?" "To bylo po 1. máji někdy mezi rokem 85 a 88. Pro mě jako mladýho kluka to byl určitý názorový obrat, že na prvomájové tribuně se míří na lid, kterému představitelé kynou, lehkým kulometem." "A ten kulomet byl namířený na Letenskou pláň?" "Ten byl namířený na tu Letnou. V podstatě stačilo roztáhnout závěs, před kterým stáli představitelé socialistického Československa a spustit. Nasadit pás a spustit. Ten kulomet jsem viděl na vlastní oči a měl jsem po vojně, věděl jsem, že to je kulomet a koukal jsem. I když jsem samozřejmě neměl iluze, ale tohle jsem nečekal, že uvidím."

"Někde doma uchováváme ten zabavovací dekret. To byla velice zvláštní listina. Je rukou psaná. Tenkrát nebyl na každé obci psací stroj. Ten měl můj dědeček, ale ne předseda národního výboru. A ten je teda rukou psaný. Není asi důležité, že je to s pravopisnými chybami, protože to byli lidi, kteří tu svoji věc mysleli dobře, to znamená vypořádat se s třídním nepřítelem. A to můj dědeček byl. Protože se projevovalo tak, že když se roznesla zvěst, že soudruh Gottwald zemřel, tak potom ještě po několika měsících se běsnilo. Ta zpráva, tuším, byla ze zimy 1952/1953 a mlýn nám byl zabaven těsně před žněmi 1953. Soudruzi si to dobře načasovali, poněvadž ho zabavili těsně předtím, než se šlo sklízet obilí, a tu úrodu si tím pádem nechali. Čili nechali je vypěstovat úrodu a potom ho naložili na vůz a dali mu 48 hodin na to, aby se přemístil do místa nuceného pobytu, což bylo na Příbramsku poblíž Orlické přehrady. A dědeček byl hrozně rád, že nemusel do lágru ani že ho nepověsili. Protože toho se bál, že ho pověsí."